Názory k článku Taky vám někdy rozum "stojí"?

Pro mojí dceru je žaludek, který je hodně plný a tudíž hodně velký, žalud.
Navíc má teď období, že si vymýšlí slova a říká nesmysly, zpravidla do rytmu nějaké písničky nebo říkanky. tohle mně děsně leze na nervy, předpokládám, že je to nějaké vývojové stadium a doufám, že nebude trvat dlouho.

Já na podobné dotazy odpovídám: "Nejde to".Ať si každý přebere, co komu nejde a proč, ale spolehlivě to zamrazí další dotazy.

Ahojky děvčata.Opravdu si to vychutnávejte.I když to tak nevypadá,je to období radosti.Já jsem nedávno taky ty svoje prcky přebalovala,hledala ve skříních a vyklepávala jim písek až kdoví odkud a dnes má syn 21 a postaral se mi už o vnoučka a dcera bydlí s přítelem,bodejtˇ by ne,když je jí už 20.Jen ten nejmladší 10letý mi zůstal doma.A ten neustále něco vymýšlí,sepisuje a vyrábí,takže mám doma věčně nějaký materiál na výrobu něčeho.....Zkrátka to,co jiní vyhodí,tak by našli u nás doma.Ale než stačí člověk mrknout,tak i on bude mít svůj život.Utíká to fakt moc rychle a najednou je z mámy i babička.Věřte mi.Co víc říct.....?

Jani, tvůj článek mi padl do noty! Už nějakou dobu mívám často neodbytný pocit, že teď se už definitivně zblázním, že mně ty holky moje připraví o rozum, a večer padám do postele naprosto vyřízená. Díky za ujištění, že i v jiných domácnostech se dvěma malými dětmi to vypadá podobně.

Mně teda hlavně přivádí k šílenství starší dcerka (3 roky a 10 měsíců), která jako vaše Terezka POŘÁD mluví! Na každý svůj výrok očekává reakci. K dovršení všech hrůz mne zahrnuje neustálými otázkami "Proč". A samozřejmě si jako správná osobnost neustále prosazuje svou, tudíž veškeré svoje záměry musím zdůvodňovat a obhajovat, ne vždy se mi podaří vyhnout se konfliktu. K tomu musím mít neustále oko na její 8,5 měsíční poměrně mobilní sestřičce, kterou nelze jen tak bezhlučně odložit do bezpečného prostoru jako je ohrádka nebo postýlka.

Mám strach nechat je spolu déle bez dozoru, neboť starší vyvádí malé sestře různé láskyplné lumpačiny a v nepozornosti je schopna na ni např. šlápnout. A to nemluvím o tom, že po bytě trousí různé drobné hračičky, odstřižky, kousky plastelíny, které může malá sníst.

Večer jsem na pokraji sil nejen psychických, ale i fyzických.

Nejkrásnější pohled je na naše dva pokládky, když spí. Upřímně řečeno na chvíli, kdy večer OBĚ usnou, se od rána těším :o). A taky si je ráda prohlížím na fotkách, jak jsou krásné, nic po mně nechtějí, neřvou, to je paráda :o).

Jani, máte moc hezké holky, nemít ty svoje, hned bych chtěla dvě dcery :o). Držím palce, ať se ti daří být trpělivou maminkou! Mně zrovna ta trpělivost schází nejvíce. Holčičky ať jsou zdravé, zvídavé a pohyblivé a těším se na další článek o vašem všedním životě!

...když jsem si představila, že mi holky rychle vyrostou. Ale jinak jste to popsala krásně a výstižně.
Taky jsem si ještě na pískovišti nesedla a ani v mateřském centru, kde si některé maminy schválně ke kafíčku sednou zády, aby na svoje cvrčky neviděli. Jednou jsem odtáhla dítě, které mi mlátilo Terezu, to sebou švihlo na zem a spustilo takový ryk, že všichni se otočili, koukali na mě, jako bych ho zmlátila nebo co. Ale to já se zase nedám.
Byt máme malý, panelákový, všude plno nábytku, abychom měli kde vůbec uložit věci a hlavně moje knihy, takže se Michalka docela otlouká. A včera mi strčila prstík do šuplíku - naštěstí jsem si toho stihla všimnout dříve, než ho skřípla úplně.
Ale i tak se mi zdá, že to docela zvládám, jenom někdy jsem na pokraji sil, spíše psychických než fyzických.
Ale nedala bych je, za nic na světě!