Názory k článku Jak žít a zacházet se smutkem

Neprijde ti to jako rouhani, napsat: I když "k tomu nahoře" budu mít pár otázek. ? Prijde mi, jako bys az do te udalosti byla slepa k utrpeni jinych. Protoze az tato udalost te prinutila se ptat, jaky to ma smysl. Coz znaci, ze predtim sis tuto otazku nekladla. Coz znaci, ze te nenapadlo premyslet o utrpeni jinych az dokud se to nestane take tobe. Prijde mi to velmi sobecke, a charakteristicke pro mnoho vericich lidi. A take velmi urazlive k bohu, pokud nejaky existuje.

jinak samozrejme je to uplne normalni, ze on to clovek vi, ze se tyhle veci stavaji, a kdyz se to pak stane jemu, tak je to hrozne.

preju ti, at se s tou ztratou naucis zit, a abys byla zase stastna.

Pawli a všechny ostatní maminky, které potkala taková veliká ztráta.
Moc Vás obdivuju, já bych to asi nezvládla, vím jak jsem dva dny před propuštěním z nemocnice brečela, když mi vzali malého a odvezli ho na ozařování kvůli žloutence. Bylo mi hrozně smutno, bála jsem se. Když jsem si Vaše články četla, hrozně jsem brečela. Jste silné, i když jste vlastně museli být.
Přeju Vám už jenom samé štěstí a jenom to "příjemné" trápení. Alča+Ondrášek

Jen chci napsat - držím palečky a přeju ať je holčička zdravá.

Nemůžu se nepřidat, je to síla...
Taky ta doba po... Člověk to asi nikdy nepochopí proč, ale jsem si jistá, že tenhle článek opravdu a skutečně pomůže hodně rodičům.
Vidím teď teprve jakýma "blbostma" se trápím... Každý má něco, ale tohle...
Každopádně moc přeju aby už bylo jen líp a líp!!
Hodně ZDRAVÍ a štěstí Vám všem...

nemáš za co se stydět. I malicherná starost je starost.
Samozřejmě ve srovnání s tím co si někteří prožijí je to banalita,ale i banalita umí trápit.

Nás trápí třeba finance. Mrzí,že to nemá manžel v práci lehký,že drtivá většina peněz kterou vidělá živí jeho šéfa - a my kolikrát jsme na dně.

Pak si,ale vždy řeknu,že to že jsme zdraví a že máme zdravé děti - je samo o sobě to nejcennější co máme.