Názory k článku Porod v 32. týdnu těhotenství

Ahoj. Měla jsem dost odlišnou zkušenost od toho, co tady čtu. Těhotenství probíhalo v pořádku do 28 týdne, kdy jsem se otevřela a byla odeslána do nemocnice. Vybrala jsem si nemocnci v Českých Budějovicích, protože mi gynekolog řekl, že budu určitě rodit dříve a z okolních nemocnic by mi děti převezli hned po porodu do Budějovic.V nemocnici dostali hned oba injekci na vývoj plic. Já byla dost často napojena na magneziu a užívala léky proti kontrakcím, přesto se chtěli narodit už v 29 týdnu. Díky zástupci primáře, který rozhodl, že zkusíme ještě počkat, jsem pomocí kapaček magnésia a dvou pump, vydržela až do 35. týdne ukončeného. Po celou dobu byl personál na riziku velmi příjemný pokdu byl problém tak buď sestřičky nebo pan doktor vysvětlili. Musela jsem ležet s nohami nahoře a směla chodit pouze do sprchy a na záchod. K překvapení všech porod proběhl přirozenou cestou. Děti byli hned odvezeny na novorozeneckou JIPku, takže jsem je ani neviděla a umístěny do inkubátorů. Neměli žádné problémy, dýchali sami a jedli ze stříkačky. Jen byli malí Holčička 1820g 43 cm a klučík 2260 g a 44 cm. Porodila jsem v pondělí ve 13,40 a 44. Kolem šesté za mnou přišla na pokoj sestřička ze JIPky a zdělila mi, jak se děti mají a jejich míry.Hned se se mnou pokusila odstříkat mléko. V úterý jsem trávila většinu času s dětmi na JIPce, kde jsem je mohla hladit v inkubátoru. Musela jsem si jen speciálně umývat ruce desinfekcí. Mosila jsem jim pravidelně odstříkané mléko. Ve středu jsem byla přeložena na neonatologii a začala jsem se o naše drobečky starat pravidelně. Prostě klasika - kojení + sestřičky ze začátku dokrm a později flaška, přebalování, koupání. Kluka mi vyndali v pátek z inkubátoru do normální postýlky. Holčička si musela počkat do pátku příštího týdne, kdy byla vyndaná, aby ukázala, zda si umí udržet teplotu, protože jsme se blíži k propouštěcí váze. Po 14 dnech od porodu jsme šli domů. Holčička dosáhla 1900. Ven jsme šli hned druhý den po příjezdu z nemocnice a tak to pokračuje do dnes. Jen tak pro informaci narodili se 17. ledna 2005, takže v té největší zimě byli venku.
Dneska jsou to zdraví raubíři, na kterých nikdo nepozná, že se narodili o měsíc dřív. Ještě chci dodat, že všude jsem se setkala se vstřícným a ochotným personálem. Maminkám dříve narozených dětí přeji hodně zdraví a co nejmíň problémů.

Katarino,
předčasně se rodí asi 10% dětí (!!!!) a u 50% případů se nenajde žádná zjevná příčina proč k tomu došlo. Mám doma taky nedonošeňátko - 32+4, 2079g, 44cm. Naštěstí u nás bez problémů - jen malá váha a málo síly k sání. Ovšem noční můry jsem měla ještě osm měsíců po porodu. Pak to nějak přešlo a přes všechny pochybnosti a strachy jsme pořídili druhé mimi - tentokrát přenášené, porod mi museli vyvolat. Jsem moc ráda, že jsem mohla zažít "nomální" porod a normální šestinedělí - domů jsem šla po čtyřiadvaceti hodinách, žádné pumpování mléka, žádné nadskakování při každém zazvonění telefonu, žádné vracení miminka do skleněné krabice a loučení se s pocitem, že kdo ví, jestli se ještě uvidíme... Prostě si myslím, že to překonání fobií stojí za to - no nic, musím jít řešit rvačku o pouťový balónek :-))

Jitko,
i ja jsem tady porodila dve deti a momentalne cekam treti. Britske zdravotnictvi potrebujeme bohuzel vice nez by se nam libilo, ale zkusenosti mam prevazne dobre. Cely system NHS je zalozen na tom, ze GP je tzv. "gatekeeper", tedy vsude Te musi doporucit. Takze vyber GPho je naprosto nejdulezitejsi zalezitosti. A to, ze GP se stara o celou rodinu, to me zase naprosto vyhovuje, ma prehled o situaci jako celku. Se svou doktorkou si rozumim natolik, ze me treba necha listovat v jeji knize leku, kdyz chci neco jineho pro sveho syna a pak mi to po konzultaci predepise.
S alergiemi mame zkusenosti, zadny problem nebyl. Kycle se tu nekontroluji ultrazvukem, protoze ten prohmat byl prokazan jako stejne ucinny. Hlavne ale v CR jsou problemy s kyclemi u deti mnohem castejsi (cetla jsem kdysi nejake statistiky), takze se to tak dela nejspis i proto. S rovnatky jeste zkusenosti nemame, zatim synovi vypadl prvni zub.
Britske zdravotnictvi me donutilo starat se sama o sebe a sve deti, spoustu veci si zjistuju a pak jen jdu k lekari s pozadavky na to, co chci. Kdyz jsme sli napr. k neurologovi z Great Ormond Street, tak ten se me zeptal, co o kterych vysetrenich vim, o co bych mela zajem a pak se jal vysvetlovat. Rozhodnuti nechal na me (nakonec syn nic nepodstoupil), poslal mi dopis s tim, ze je na me, abych se jim ozvala, jestli neco tedy budu chtit. Clovek tu jaksi musi prejmout dost zodpovednosti a delat rozhodnuti, ktera se mu obcas nechce a to ne kazdemu vyhovuje.
Samozrejme mam i mene pozitivni zkusenosti, ted zrovna davam dohromady stiznost na nasi nemocnici. Ale kdybych byla v CR, tak si ve stejne situaci asi ani nestezuju, protoze by mi takovy pristup prisel normalni :o))). Vsude se neco najde, asi to nelze srovnavat a co vyhovuje jednomu, druhy tezko zkousne.

Mila Kaculo, blahopreji ti ke skvele zkusenosti z Anglie. A nezda se ti, ze tu zdravotni sestry kolikrat povidaji a povidaji a ze ta pece neni zase tak uzasna? Pokud nemas soukromou pojistku, tak se k detskemu lekari v podstate nedostanes, vse je na GP, obvodnich lekarich, ktere navstevuji i dospeli... Narodily se mi tu deti dve, ale na kycle, alergologii, rovnatka atd. vzdy jezdime do Cech. Preventivni pece tu v podstate neexistuje. Ale herny maji, to ano - to ale neni to nejdulezitejsi, nemyslis??? Zdravotni pece tady mi vseobecne prijde uboha a trapna. S ditetem te na specielni vysetreni poslou jen v nejnutnejsich pripadech. Ale vse dokazi s prominutim "okecat" a presvedcit te, ze vlastne o nic nejde. Kazdopadne ti preji, abyste anglicke zdravotnictvi potrebovali co nejmene.

Také já jsem rodila předčasně, ve 29. tt, koncem pánevním, císařem. Malá vážila 1340 g, druhý den prodělala jednostranný pneumotorax, problémy s dýcháním měla 6 týdnů. Jsem ale velký optimista, ani na chvíli jsem si nepřipouštěla, že by to mělo dopadnout jinak než dobře. Trochu mě překvapuje, že ti doporučovali spíše lahvičku a odstříkávání, nás u Apolináře do kojení nutili, a je fakt, že domů odcházelo 99% maminek kojících. Malou jsem viděla hned druhý den a od té doby jsem za ní chodila každé 3 hod, starala se o ni (krmení sondou, přebalování), přikládali jsme k prsu od 4. dne. Už 3. den mi ji vytáhli z inkubátoru a mohla jsem ji chovat. Jsedm opravdu ráda, že jsem celých těch 7 týdnů s ní mohla zůstat v porodnici, i když to ke konci už bylo moc psychicky náročné (chtělo se nám už domů). Ano, a i tady jedna sestra podotkla, že oni mají ty mizerné platy jen kvůli nám, že zadarmo můžeme být v porodnici tak dlouho (je mi jí líto, nic nepochopila). Přeji hodně radosti se synkem a neboj, ve třech leteh jsme v mnoha věcech už dál, než donošenci.