Názory k článku Anděl strážný

Andělíček , co hlídkuje nad námi se asi nejvíc nadřel, když před šestnácti lety, zachránil mého syna před jistou smrtí..
Představte si situaci: Vesnice v kopci, řadové domky s prujezdy do silnice.Dům mé maminky je těsně za horizontem , na začátku vsi, po dlouhém a táhlém sjezdu z lesa. Přehledné až právě na ten kus před naším barákem. Všichni jezdí stovkou až na náves. Slavili jsme roční narozeniny syna, o kterém je řeč. Přijela dvě auta, vítání, auta se parkovala do dvora průjezdem. Já v domění, že kluk je s mojí maminkou v domě, maminka v domnění, že je se mnou. Přišla jsme do kuchyně a tam maminka sama. vykřikla jsme, kde je Honza, a v tom ze silnice skřípení brzd. Myslím, že v tu chvíli, jsem žádnou krev v těle neměla.Honzík uměl velmi dobře chodit, a vyšel z pod brány nám proklouzl pod nohama před dům, a ŠEL DÁL do silnice, takže přešel do protilehlého jízdního pruhu.A to způsobilo, že řidič černé volhy, co jela asi sto - začal brzdit a zastavil ,když viděl malinkého chlapečka samotného v silnici.Dolítla jsme pro něj a nemohla jsem ani poděkovat. Byla jsem po zbytek dne v šoku, narvali mě práškama a oslava se jaksi konala beze mě...Dlouho jsm epak probírali, jak k tomu mohlo dojít a shodli jsme se, že vina byla na tom, že se DRUHÝ DOMNÍVAL .. Od té chvíle vím, že k neštěstí je malinkej kruček a NIKDY neříkám NIKDY....A pokud hlídám malý sviště, nebo je nekomu svěřuji . předávám je osobně a s přímým oslovením : " Mami ted prosím hlídej Lukaška. Jakube ted TY budes dávat pozor na Terezku. Je to o komunikaci. Nic by se nestalo, kdyby jsme se domluvili přesněa nedomnívali se, že ten druhý....TFUJ TFUJ TFUJ, zatím se to osvedcilo. Ale kdyz někdy stunu,a mám blbý sny, nebo třeba ted, když to písu, slysím velmi zřetelně skřípot brzd a cítím, jak se mi zastavuje srdce nad myšlenkou, že Honza je TAM .....díky anděličku, MOC děkuju. Doufám, že jsem se ponaučila, a že jsem ti svou pozorností usnadnila práci s těmi bandity...i tak to jistě je fuška.. Drž se nad námi pořád, Mám te moc rádi..Helena

Jo, jo, tohohle jsem se taky děsila. Až jsem se jednoho dne opravdu vyděsila, když náš 15ti měsíční klučina zamčel v koupelně. Naštěstí jsem tam byla s ním. Okamžitě šly všechny klíče od dveří v bytě pryč. Jinak přeji hodně štěstí a pečlivého andělíčka strážného :))