Názory k článku O Bílém kocourkovi

a co to brát z druhé strany?
Pohádka je o tom, jak je hloupé věřit pověrám a jenom kvůli pověrám zkazit někomu (tady kočce) život - který by se jí nijak nezlepšil, kdyby náhodou nespadla do toho sajrajtu. A pak se vrátila a přestože byla úplně stejná co se týče názorů (když to polidštíme), chování a všeho, jenom barva byla jiná, a najednou ji všichni lidé milují. To je přeci pokrytecké a já myslím, že i ze života. Jinak řečeno lidem nezáleží na tom, co je uvnitř, pouze na prvním vizuálním dojmu.

Proti útoku na katolíky se ohrazuji, žádné náboženství tam není jmenováno a není to ani nijak hanlivě myšleno. Vždyť ten farář je mezi lidmi oblíbený - jen i on bohužel věří na pověry.

A já se musím zastat Mety."Pohádka" je vystavěná na tom, že je šikanována odlišnost
a pointou je odstranění této odlišnosti,nota bene tím, že se spadne do jakýchsi sraček, které tam pro ten happyend utrousilo lidstvo.Paušální útok na katolické kněžstvo trochu připomíná socialismus. Navíc v době, kdy někdo považoval černou kočku za vtělení ďabla, byli zrzaví či tělesně postižení lidé označováni za Bohem poznamenané.Nerada bych si na Rodině přečetla moderní pohádku o hrbatém chlapečkovi, kterého děti zaháněli, až omylem vlítl pod tramvaj a bylo vymalováno.

Pohádka je napsaná krásným jazykem, poutavě, napínavě, člověk si přímo vybavuje situaci, zvuky, atmosféru, takže si myslím, že malé dítě bude vyprávění poslouchat se zatajeným dechem...Připomíná mi to knihu o kocouru Modroočkovi, která byla v dětství moje oblíbená.Opravdu moc hezky napsané...Téma o lidské nelásce k černému kocourkovi také není nijak odtržené od reality, neb opravdu mnoho lidí, zejména starších, je pověrčivých a skutečně mají z černých koček hrůzu a chovají se k nim, tak jak je popsáno. Nicméně ta závěrečná pointa, spočívající v tom, že poté, co kocourek spadne do stoky a odbarví se, začnou se k němu lidé chovat jinak - lépe, se mi nelíbí. Jednak to vyvolává pocit, že proti hlouposti a pověrčivosti lidí nemá smysl bojovat a je lepší se "přizpůsobit" a nevyčnívat z davu, jednak, jak už tady bylo napsáno, ta stoka pak budí dojem vlastně něčeho pozitivního, když díky ní se kocourkův život zlepšil a navíc to může vyvolat v dětech dojem, že vlastně taková stoka plná chemikálií není nic škodlivého, když z toho kocourek vyvázl jen s odbarvenými chlupy. Některé podnikavější děti by pak nabyly dojmu, že kočka vydrží vše a třeba by se pokoušely i leccos se zakázaných lahviček v domácnosti na případné číče testovat.Přitom právě na nejrůznější chemikálie jsou kočičky velmi, velmi citlivé a mnohdy stačí kontakt s nepatrným množstvím a dopadne to špatně.
Spíš by se mi tam líbila nějaká zápletka, která by měla roruzlení v tom, že si lidé uvědomili, že nezáleží na tom, jak kdo (i kocour)vypadá, ale jaký je a sami změnili svůj postoj k černému kocourkovi.Pokud by tam nutně ještě něla být i ta stoka:-), tak bych navrhovala třeba situaci, kdy do ní spadne ten velký Hafan,(nebo lépe je blízko spadnutí - třeba na nějaké lávce, která se prolomila a Hafan je tam uvězněn nad stokou - to jen aby to nebudilo dojem, že ani pejskovi taková stoka nic moc neudělá) který pronásledoval kocourka; kocourek to náhodou uvidí a protože má dobré srdce a je chytrý,tak se rozhodne pomoci i svému úhlavnímu nepříteli. Zaběhne do vesnice a přiměje lidi (což se mu podaří snadno - jen ho uvidí, tak za ním vystartují ve snaze ho zlikvidovat)aby se vydali ke stoce, čímž vlastně zachrání Hafanovi život. Lidé si uvědomí dobrý charakter kocourka a začnou ho mít rádi bez ohledu na jeho zbarvení.

To jen, jak bych to asi převyprávěla já... Jinak černé kočičky jsou moc krásné, elegantní a spolu s mouratými u mě vyhrávají na celé čáře z celého toho množství nejrůznějších zbarvení a barevných kombinací, které lze mezi kočkami nalézt. Takže i proto bych ani v pohádce černého kočičáka neodbarvovala:-)))

Ahoj Eecto,

tak konečně něco, s čím taky souhlasím já! :-)) Černé kočičky jsou fakt úžasné, nádherné. Mám doma kocoura, který je míchaný (bíločernošedý), a klidně brala i černočerného! Strašně se mi na černých kočkách líbí jejich oči, jak září.

I když - na druhou stranu - když jdu po ulici a narazím na černou kočku, trochu ve mně hrkne, ale vážně jenom trochu :-)).

Afrikánka

Nezlob se, oceňuji na tvé pohádce jazyk, způsob vyprávění, to všechno je fakt pěkné, literární nadání bezesporu máš. Ale obsahově to ohavnost stejně je. A pokud měla pohádka přinést ekologické ponaučení, pak těžko takové, že poté co se kocourek odbarvil v chemické břečce byl šťastný a jeho život se obrátil k dobrému. Dítě kolem pěti let věku to zarazí a možná, že tě dorazí otázkou: "A co se stalo pak, když mu ty odbarvené chlupy zase odrostly?" Jo, a náš kočičák venkovní, černý jak uhel se dožil poctivých 16-ti let, což je dle pohádky téměř nemožné. Ale nenech se mnou odradit, piš dál, sloh máš pěkný.