Názory k článku První „hlídání“

K cestování metrem mám toto:Moje mladší dcera od svých asi tří let do konce druhé třídy měla panický strach z jezdících schodů.Kamkoli jsme po Praze cestovaly,musela jsem vybírat trasu bez metra a kolikrát to bylo ,,něco,,.
Na schody bych ji prostě nedostala ani násilím a pak to samo přešlo,ze dne na den.Dodnes nechápu...
Už nevím odkud kam,ale cestu,která by trvala metrem 20minut,jsme jely tramvají a autobusy asi hodinu a půl.

Jak vy to ty děti děláte....Moje obě děti , kamkoli jsem je vzala, dokázali během několika sekund obrátit všechno kolem sebe vzhůru nohama....Mohla jsem jim vysvětlovat, co jsem chtěla, stejně okamžitě začali zkoumat...Taková cesta metrem, s tím mým starším, to bylo o nervy, skákal, ječel, válel se po zemi, plival, utíkal....Záviděla jsem všem těm " normálním" dětem, který pěkně seděli u rodičů a nevěřícně se na " to" koukali...Budiž alespoň řečeno, že jízda metrem probíhá teď alespoň s tím starším úplně v pohodě..Ke gynekologovi se mnou chodil v 6 letech, když jsem byla těhotná a vždycky se jen uculoval, co mi tam ten doktor a jak prohlíží.....

No jo, kouteček...když já si stejně nedovedu představit, že by tam moje čtrnáctiměsíční dítě vydrželo samo, chtěl by samozřejmě jít se mnou do ordinace a tam by taky samozřejmě nezůstal jen tak stát a koukat na mámu, začal by tam lítata a bořit všechno, k čemu by se dostal....Takže mně by ani ten koutek nepomohl....Mohla bych vzít cestovní ohrádku a zavřít ho do ní, hehe, to je nápad, proč tam ten doktor vlastně nemá ohrádku s hračkama, to by pomohlo...

ahoj všem,
jsem ráda, že se toto téma ,,hlídání" dostalo na přetřes.mám kolem sebe spoustu známých s dětmi a tak to čas od čas řešíme. Vždy si připadám trochu jiná. Tedýnkovi bude 2,5 a ne že nebyl nikdy na hlídání kromě tatínka, ale ani jsem neměla nějak potřebu. Zdá se mi že pokud maminka chce tak se dá dnes s dítětem vyřídit téměř vše. A že by byl Tedy nějaký svatoušek tak to tedy ne!Je pravdou že pokud čekáme v bance a zrovna nemá svůj den tak se na nás koukají a myslí si své. Ale manžel pracuje téměř každý den do 8hod a co mám tedy dělat? A popravdě asi jsem jak mě nazvaly kamarádky ,,ujetá" ale nedokáži si den bez svého zlatíčka představit. Za chvíli půjde doškolky do školy a už to nebude takové.Nikoho neodsuzuji a každá maminka to dělá jak cítí. Jsem ráda když si hraje s dětmi a já ho můžu pozorovat,jsem ráda když mu utírám nos a jsem ráda když se příjde pomazlit. Nevim jestli bych to přenechala někomu jinému buď jen na pár hodin.S manželem jsme rodina a plánovat nějakou akci bez našeho Tedyho nám prostě přijde divné.

Ahoj Jeno!

Opet tady strasne zalezi nalidech.
Ja chodim na gynekologii, kam se objednava na presnou hodinu a ceka se max 10 minut, do ordinace si muzu vzit malou s sebou a v cekarne je maly detsky koutek.
Je pravda, ze tam se mnou byla jen na kontrole v sestinedeli, jinak to zvaldame s tatinkem, aby tam se mnou nemusela, ale kdyby to bylo nutne, slo by to...