Názory k článku První „hlídání“

Dobry den,
muzete mi,prosim,poslat kontakt na agenturu s kterou jste spokojena. Potrebovala bych hlidani a nevim na koho se obratit.¨
Dekuju a preju hezky den
Jana

Dnes jsem se podívala poprvé na tyto stránky. A vlastně nevím, kde dřív začít. Mám 4-letého kluka a holčičku 6 měsíců. S malým to byl kříž. Obě babičky za rohem, ochotné kamarádky a nic. Rezolutně všechno odmítal, při mém odchodu bušil na dveře tak,že jsem se vracela a brala ho s sebou. Na to jsem prostě neměla. Teď, když se narodila malá, jsem si říkala, že musím opatrně, aby neměl pocit, že ho odkládám a jsem radši s ní. Ale potřebovala jsem před vánocemi něco obstarat a chtěli jsme posedět chvilku s přáteli. Tak jsme si řekli, že teď už necouvnem. Říkala jsem mu to asi dva tři dny dopředu, ale jeho odpověď byla vždy "NE" a "já půjdu s vámi". Když nadešel den D hodina H a měl se oblékat, že jdeme k babičce, začal strašně plakat. Trvalo to tak 20 minut, už jsem myslela, že se neudržím a najednou přestal. Po chvilce přišel a že to tedy zkusí. To byl šok. Prostě mě dostal! A pak i sám řekl, že to bylo u babičky fajn. Myslím, že u tebe ten okamžik taky přijde. Chce to vydržet. Teď se snažím alespoň jednou týdně, aby byl u babiček alespoň 2 hodinky. Nechci, aby si zas úplně odvykl. Ale někoho cizího na hlídání bych si vůbec netroufla oslovit. To si neumím představit.

No ja nebyla nikde 2,5roku,cas tak leti,ze to ani neregistruji.Vsude jenom s malym.Dvakrat jsem byla u holice a to asi tak,ze jsem bezela s mokrou hlavou domu.Romanticke vecere s manzelem travime i s malym.Ted mam tolik vyrizovani na uradech a v bankach,ze pri predstave,ze to budu absolvovat s malym mi vstavaji vlasy na hlave.Jsem potom absolutne vycerpana.A to mam kousek babicku,ktera by klidne hlidala a kdykoli.Jenze maly neni zvykly a ja se pri predstave jeho kriku kdyz odchazim radej vseho vzdam.Asi budu muset pritvrdit.Copak vam deti nervou kdyz od nich odchazite presto,ze jsou s tou nejlepsi tetou?Jak to tedy delate?

Ach jo, tak jsem se dneska zkusila rozloučit a nevím, jestli se k tomu zase někdy odhodlám..
Tak nejen, že byl řev, s čímž jsem počítala, ale z normálně pohodového dítěte se stal na celé dopoledne ukňouránek a pořád se prý tvářila ublíženě, nechtěla jíst sváču ani oběd a po té, co jsem přišla, tak se na mě nalepila a nechtěla se pustit ani teď večer, když přišel manžel a chtěl ji jít vykoupat.. A při odpolední svačině jsem se musela sakra snažit, aby mi jedla.
To normálně vůbec nebývá..
Budu muset vymyslet něco jiného..

Zoozo,
to jsi vystihla dobře. Moje holčička je docela klidná a můžu si ji vzít na relativně dost míst s sebou, ale pokud mám možnost zajistit si hlídání, tak proč bych ji ksakru měla vláčet po všech čertech, nabořit jí denní režim, vystavovat ji bacilům a smogu, nutit jí dělat to, do čeho se jí zrovna nechce a já nevím, co dalšího..
No nic, z tohoto pohledu hláškám typu "Své dítě bych nikomu na hlídání nesvěřila, vždyť ho můžu vzít všude s sebou.." také moc nerozumím.

(Tím se nechci dotknout maminek, které z nejrůznějších důvodů možnost hlídání nemají. O nich nemluvím.)

A jinak, já osobně mám obrovskou radost z toho, že jsem v sobě tu bariéru "své dítě nikomu nesvěřím.." překonala a našla si hlídací tetu, které důvěřuji. A že jsem hooodně úzkostlivá máma.. :))