| Jarma, dvě děti | •
 |
(27.10.2005 11:21:17)
Je to ukázka z knížky, takže to je asi důvod, proč mi ten článek sám o sobě připadá hodně jednoduchý. S hlídáním, resp. s necháváním si hlídat děti, mám dlouholeté zkušenosti a tak už jen kapitolka Jak si vybrat vhodnou osobu k hlídání mi přijde dost bezobsažná. Nevím, ale podle mne tento článek tomu, kdo se chystá najít a občas využít chůvu k dítěti, moc nepomůže...
|
| Darina | •
|
(27.10.2005 13:57:00)
Taky nedavam nikomu hlidat deti. Zijeme v zahranici a jsem tu jen s manzelem, takze se proste musime vystridat, kdyz nahodou potrebuju jit k zubari nebo doktorovi, ale snazim se to vsechno davat na pozde odpoledne, aby prisel, kdyz to nejde tak si vezme dovolenou, ale abych pravdu rekla, na to, abych potrebovala nutne hlidat pres den dojde dvakrat do roka. Vecer chodim 2x tydne na Aerobic. S detma pres den na krouzky nebo si hrajeme. Nemam potrebu je davat nekomu hlidat, chci si to s nima uzit (Je jim 1,5 a 3,5) a slavnostni vecere si delame s manzelem doma. Jet nekam na vikend bez deti mi prijde fakt divne, protoze mam pocit, ze patrime k sobe a bez nich by nekdo chybel, a ze by prisli o nejaky zazitek. Jinak 3,5 lety syn zacal chodit 2xtydne na 3hodiny dopoledne do skolky, ale ne proto, aby ho nekdo hlidal a ja mela cas, ale proto, aby ziskal socialni navyky mezi detma. A skolka je zatim (musim zatukat) bez problemu.
|
| PajaMM | 
|
(27.10.2005 14:29:09)
Ahoj Darino!
S tvym zpusobem musim souhlasit. My sice nezijeme v zahranici a nemame dve deti, mame zatim jen jednu 3,5letou holcicku, ale jinak to delame stejne.
Mala ted taky chodi do skolky - 5x mesicne na ctyri hodiny, aby byla s detmi, vyhrala si a naucila se pobytu v kolektivu. Presne, jak pises.
My tedy mame tu vyhodu, ze pomerne blizko mame jednu babicku, ale ta muze jen pres vikendy, takze Klarka u ni byva obcas pres den v sobotu nebo nedeli. Spat chodi domu.
Dalsi babicky mame na druhem konci republiky, tam jezdime vzdy alespon na tyden a uziva si jich.
Ale jinak slavnostni vecere si s muzem taky uzivame doma a na vsechny vylety jezdime spolecne jako rodina. A vyhovuje nam to tak vsem...
Nastesti muj muz ma takovou praci, ze si cas vicemene organizuje sam - podnika, takze se vetsinou uplne na vsem dohodneme dopredu a muzeme to zaridit tak, aby nam nikdo hlidat nemusel. Babicka hlida, protoze sama chce byt s vnuckou...
|
| Radka | •
|
(27.10.2005 15:51:42)
Já si myslím, že vztah k hlídání dětí se vytváří až po narození dětí. Když jsem byla malá strašně ráda jsem vozila sestřence kočárek, ale měla jsem pocit, že jsem jí "ukradla" příležitost být s miminkem a říkala jsem si, že já bych svoje dítě nikdy hlídat nenechala ani vteřinu.
Když se mi narodila holčička, tak jsem neměla na vození nikoho a byla bych tak vděčná, kdyby někdo (třeba i manžel, ale on na to zkrátka není) vzal dítě na 1 hodinu ven a já bych měla čas jen na sebe ... vlézt do vany, vykoupat se, umýt si hlavu ... SAMA
První "hlídání" jsme měli po zavedení příkrmů, cca v 7 měsících, kdy jsme šli nakupovat a babička hlídala. Po 7 měsících, kdy jsem nebyla bez dítěte nikdy jsem si připadala strašně divně, něco mi nesedělo, chodila jsem po obchodech jako v tranzu, hlava navyklá sledovat všechno ostražitě. Manžel se těšil na příjemné odpoledne se svou "dívkou" a měl vedle sebe blázna. Další hlídání bylo v 10 měsících, kdy jsem musela odjet z chalupy do Prahy k zubaři a hlídala moje mamka ... připadala jsem si jak utržená ze řetězu ... vystupovala jsem v metru ve stanicích které NEMĚLY jezdicí schody, chodila do obchodů, které byly v patře a neměly výtah ...
Cca v 15 měsících jsme byli bez dítěte týden na horách (já tedy těhotná, takže vlastně s dítětem ano), hlídaly babičky, dítě nadšené, jen mě pořád "něco" chybělo, ale výsledek je, že bych sice nechtěla, aby nám cizí lidi hlídali dítě, ale když mi babička umožní jít do poradny na monitor sama a já tam nemusím hlídat dvouleté dítě ... je to super.
Co se týče večeří v restauraci ... no většinou je kazím já, protože ať dělám co dělám (a to o tom nemluvím, jen na to myslím) mám pořád plnou hlavu dítěte, bříška, porodu ... mrzí mě to, ale doufám, že jednou budu zase normální.
|
|
| Olina | •
|
(27.10.2005 19:49:54)
Já do toho teda nevidím, ale slavnostní večeře, kterou připravím sama možná uspokojí moji ctižádost kuchařky, ale nijak mě nenadchne. Ani v případě, že někdo umeje nádobí. Není v moci svíček, ubrusu, alkoholu ani jakékoliv lahůdky překonat párek z ruky usmoleného pouličního prodavače. :o)
|
| Simča, dcery *1988 a 1997 | 
|
(27.10.2005 20:08:38)
Souhlas slavnostním se mi po pár letech na MD stávalo JAKÉKOLIV jídlo, které připravil a následné nádobí umyl někdo jiný.
Ale jinak s miminem se na slavnostní večeři chodilo dobře, ono je mrněti celkem fuk, kde spí... Horší je to po těch 12-15 měsících, kdy už to věčer v kočárku spát nebude, protože je to zvědavé, co zajímavého se bude dít :-D
S
|
| Diana (1,5rok a 3roky) | •
|
(27.10.2005 20:45:31)
Tady vsichni zijou slavnostnima vecerema, jako kdyby se bez toho nedalo zit. A mit cas sama pro sebe.......Bud jsem chtela mit dite nebo cas pro sebe. Ted mam dite, tak neposilam nikoho vozit kocar, hlavu si myju v noci, kdyz deti spi, stejne tak domaci prace, ty delam od 20:00 do 22:00. a do pulnoci mame s manzelem cas jen pro sebe. A v 7:00 rano vstavame.
|
| sylvie | •
|
(27.10.2005 21:47:44)
DIano, taky neposílám nikoho vozit kočár. U nás je to jinak: rodiče moji i manželovi se o kočár sami s nadšením hlásí a věř mi nebo ne, ale i děti jsou s nimi rády. Abych mohla pracovat, u holek jsem vždycky měla paní na hlídání - myslela jsem, že mezitím co já v jednom pokoji budu dělat na počítači, ony si ve druhém budou hrát - prdlajs, sotva se holky vždycky rozkoukaly, tak mi udělaly pá pá a odkráčely s hlídací paní/slečnou ven... No, původně jsem z myšlenky dávat své dítě někomu hlídat (byť třeba jenom svým rodičům) byla špatná, ale co už, přeci nebudu bránit vlastním dětem v jejich společenském životě ;o)
S.
|
| http://derychovi.webgarden.cz/ | 
|
(28.10.2005 4:45:36)
Tak já jsem pro změnu ta paní na hlídání. Žijeme s přítelem v zahraničí a po narození dcery jsme přemýšleli, jak bych za této situace i já mohla přispět do rodinného rozpočtu. Žádná alternativa mi nepřipadala vhodná právě proto, že by nám dcerku někdo cizí musel hlídat. A i když tady fungují i školky nebo jak tato zařízení nazvat - pro děti od 6 týdnů, prostě bych takového drobečka nedokázala zanechat v cizí péči. Výsledkem je, že už jeden a půl měsíce hlídám chlapečka o 3 a 1/2 měsíce staršího, než je naše Marijánka. Jsou tak skoro jako dvojčata. Jeho máma musela do práce, babička odjela domů, tak jí nic jiného nezbylo. Máma se s ním loučí, že by to každému srdce utrhlo, naštěstí klučina je fakt pohodář, takže i když díky této ranní mámině scéně občas začne poplakávat, dá se lehce zabavit hračkou či hrou. Já jsem byla od začátku ta, která iniciovala hovory o tom, co jsme dělali, jak se měl apod. Píšu jí listečky, co potřebuju, aby mi pro něj dala, upozorňuju, když je něco v nepořádku. Chtěla jsem zimní čepici na uši, když leží v kočárku - sporťáku, tak se mu ta jeho vyhrnuje a fouká mu do oušek. Máma přinesla sice hrubě pletenou, ale i když neleží, má ji do půl uší. Malý má pořád rýmu. Zkoumala jsem sama sebe, co dělám špatně. Teď už jsem klidná. Tátovi ho dávám do auta s tím, že jsem ho brala spícího a malý se dost potí. Táta kývá hlavou a diskutuje se mnou u otevřených dveří od auta, zatímco dovnitř fouká silný studený vítr přímo na malého. A takových věcí je víc. Občas musím použít vlastní ubrousky na přebalování, krém proti opruzeninám, malý trénuje pití s hrnečkem s náústkem, co jsem měla nachystaný pro malou, jezdíme v našem kočárku (Marijánku nosím v šátku), dnes jsme poprvé vyjeli zabaleni ve fusaku - taky našem. Máma se ani nezajímala, jak ho mám zabaleného v kočárku, když je zima. Jediné, co se vždycky ptá, jestli pláče. Občas ano, protože babička ho navykla, že ho celé dny nosila na rukou nebo ho držela ve stoje. Když k nám přišel, neuměl lézt, ale vydržel dlouho stát. Hopsadlo mi na mou žádost už třetí den nedonesli. Je na tom sice napsané, vhodné od 4 měsíců!, ale on měl v 9 měsících 12 kg a pořádně neunesl sám sebe! Teď už leze a Marijánka ho napodobuje.
Občas je to na nervy, hlavně, když chtějí oba najednou jíst nebo přebalit nebo když se budí vzájemně při usínání (musejí spát každý v jedné místnosti). Ale taky je s nimi dost sranda. Máme už za sebou jeden výlet k paní doktorce (autobusem jedna jízda cca 40 min, dvě děti, jeden složený kočár - doporučuji velice na udržení kondice :-)). V pondělí budeme něco vyřizovat na úřadě, tam jsou na děti zvyklí. Beru to jako dobrodružství a jako velkou zkušenost. Bude se mi to hodit, až nás jednou přibude :-).
Jen takové zamyšlení. Mluví se o paních a dívkách na hlídání, o cizích lidech. Ale všichni naši známí a naše kamarádky, i ty nejlepší, byli jednou pro nás cizími lidmy. Já jsem tady potkala holčinu, když jsem byla v 5 měsíci. Byla to pro mě jen přítelkyně mého známého. No a nakonec jsem ji měla u porodu a nedám na ni dopustit a Marijánku bych ji svěřila bez mrknutí oka, stejně jako svému taťkovi, který je kvalifikovanější chůvou než mamka :-), hlavně pokud jde o krizovky (zatím o tom jen básním, protože oni jsou tam a my tady a chyběli mi hlavně první 2 týdny po porodu, to zná asi každá máma, tady se chodí domů po dvou strávených nocích v porodnici, což bylo tedy alespoň na mě docela brzo, ale máme zlaté dítě, tak jsme to ustáli). Tak koukám, že už je toho nějak moc, tak to zabalím. A jinak myslím, že i na "nemluvněti" poznáte, jestli je mu s danou osobou dobře nebo ne. Na mě se malý směje hned ode dveří a stihl mě před mámou už i obejmout - byl to takový ten pro mámu trochu nepříjemný moment, udělal od ní krok směrem ke mě s nataženýma ručkama a vrhal se mi kolem krku. Přeju všem jen samé hodné paní na hlídání.
|
|
|
| Líza | 
|
(28.10.2005 6:55:02)
Diano, ono jde o to, že tkahle problém vůbec nestojí - buď mít dítě, nebo mít čas sama pro sebe. Ono jde mít dítě a mít i čas sama pro sebe. Z hlediska duševní hygieny je rozhodně lepší si ten čas sama pro sebe pravidelně dělat. A vůbec nikdy nenechat 3,5 leté dítě někomu hlídat...nebojíš se trošku patologické fixace na maminku?
|
| Víla | •
|
(28.10.2005 9:56:35)
Mám stejný názor jako Líza. Myslím si, že přístup " budˇdítě anebo čas pro sebe" je špatný, resp. kdo to tak chce, ať to tak má. Já si myslím, že dovolená bez dětí, společenská večeře anebo kino prospěje hlavně vztahu mezi manželi a dítěti nijak neublíží. Tím, že se žena stane matkou, její život nekončí. nevím, proč bych podle Diany neměla mít po narození dítěte právo na pokec s kámoškou, večeři anebo kino v restauraci s manželem anebo dovolenou, a to BEZ dítěte. Když je ženská fixovaná na děti a nic jiného nevidí, tak se nedivím, že je v ČR taková rozvodovost...Já být manželem takové ženičky, tak si raději taky nějakou jinou holku, se kterou mám i jiné zájmy než dítě...
|
| Víla | •
|
(28.10.2005 9:59:26)
ještě k tomu loučení. četla jsme hodně článků a všude doporučují se s dítětem před odchodem rozloučit a vysvětlit, že přijdete. Dítě ze začátku nechápe, že se vrátíte ale postupně to pochopí. Když se neloučíte, tak dítě má strach, že můžete kdykoliv zmizet. Já se s malou loučím, malá ze začátku brečela, což je úplně normál ní, ale teď je v klidu, zamává a zavře dveře. Jakmile přijdu z práce, tak mne zase běží vítat...Ze
|
| Líza |
|
(28.10.2005 10:05:23)
Vílo, ještě doplním. jednu dobu jsem občas pohlídala dítě kamarádce, která zastávala zásadu "potichu zmizet", aby dítě nebrečelo.
Jednak potom k tomu breku stejně došlo, když si dítě všimlo, že máma zmizela (ovšěem máma se necítila provinile, protože u toho nebyla) a jednak je dotyčná hočička dost nedůvěřivá a nejistá, a nevím, zda k tomu tyhle nenadálé odchody matky bez slova varování nepřispěly.
No já se loučila vždycky, zásadně jsem neodcházela nepříklad od spícího dítěte, a co můžu říct, je že moje děti věděly a vědí, že si mnou mohou být jisté a věřit mi, že nikam nezmizím. O to líp snášejí odloučení (a to i velmi dlouhá).
|
| Lenka, Terezka 24 měsíců | •
|
(28.10.2005 21:08:34)
Už jsem se bála, že trávit nějaký čas bez dítěte je trestný čin, kterého se dopouštějí pouze sobecké necitlivé matky. Až Líza s Vílou mě zachránily. Dík. Terku jsme nechávali hlídat mezi kojením babičkou už v pár týdnech. A vždycky, i s malým miminem jsem se loučila. A taky mám dítě, které mi věří a na pobyty u babičky či kamarádek s dětmi se vždycky těší a říká: Pak pro mě přijdeš mami, tak čau. A já stihnu práci,ve které vydělám na společné zážitky typu dovolená, dětský koutek, výlety lanovkou, lyže atd. A taky stihnu holiče i cvičení a squash s manželem.A na Terezku se pak moc těším a čas, který jsem s ní je opravdu intenzivní a je jenom její, nebo náš, když jsme celá rodina. Plný zážitků a vzájemné pozornosti. Terka chodí i do jeslí a na víkendy nebo někdy na déle jezdí občas k babičce, kam se moc těší. Ví, že svět je bezpečné místo, kde je víc lidí, na které se lze spolehnout a kteří ji milují a ona to může oplácet. I v mém okolí je spousta rodin, které mají hlídací tety či babičky a žádné z dětí není nijak poznamenané. Naopak. Jsou to milé sebejisté děti, které hezky mluví, zapojí se do kolektivu a dá-li se to říct o dvou až čtyřletých dětech, mají rozhled. Nejsou to ale žádní fracci, trpící nedostatkem lásky či pozornosti rodičů.
|
|
| Ivana Procházková | 
|
(30.10.2005 21:01:02)
Lízo,
o jak starých dětech mluvíš, když říkáš, že ses loučila vždycky? Já se neloučím, právě z toho důvodu, abych se vyhla řevu (ale on údajně není ani potom, když zmizím - a páč to tvrdí všichni, tak tomu věřím) a až dosud jsem si myslela, že dělám dobře. Mojí holčičce je 13 měsíců a kolikrát zjišťuji, že rozumí víc, než si myslím - tedy by možná pochopila i to loučení (jako že se vrátím), alespoň po čase. Mě to akorát připadá zbytečně drastický.
A k tomu odchodu od spícího dítěte.. Párkrát jsem "odešla", když dítě usnulo v kočárku a zůstala s ním chůvička, přičemž jsem byla po zbytek doby zalezlá doma v pracovně a vím tedy přesně, jak to probíhalo po probuzení - dítě bylo normálně veselé jako jindy. V té době jí ale bylo tak něco kolem 11 měsíců.. (Jo, a nedávno jsem odešla (odjela) od spícího dítěte ve 4 hod ráno - no v tu dobu bych ji nebudila, i kdybych považovala loučení za prospěšné :)).
No jo, Lízo, nasadila jsi mi brouka do hlavy, jak teda s tím loučením..
|
| Líza |
|
(31.10.2005 5:26:00)
Ivule, jasně, když jsem o půlnoci jela s druhou dcerou na pohotovost, taky jsem tu první nebudila, abych jí vysvětlila, kam jdu. To jsou ale extrémní situace.
Jinak ale jsem se loučila od mimina...protože si říkám, že není nikdy dost brzo předpokládat, že dítě už trochu rozumí :-). Rozhodně si myslím, že v tom batolecím věku je to už potřeba. Aby dítě nezúzkostnělo tím, že nikdy neví, kdy mu za zády máma zmizí - přece jen je to obvykle nejbližší a "nejbezpečnější" osoba. A i když bude na začátku trochu křiku, to přežijete, stejně se musí naučit loučit. Ale opakováním se naučí, že když mám říká a dělá to a to, tak sice odejde, ale znovu se mi vrátí a já si tu zatím budu hrát s někým jiným...
|
| JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) | 
|
(31.10.2005 8:32:38)
Ahoj
Já souhlasim s Lídou. Taky se s dítětem vždycky loučim, i když to někdy obrečí, právě proto, aby se pak nebálo že jsem někam odjela kdykoli se mu ztratim z očí třeba jen do vedlejší místnosti nebo na záchod.
|
| Ivana Procházková |
|
(31.10.2005 12:14:42)
Hm, holky, asi se začnu loučit (uvidím)... To bude řevu, a jeje.
P.S.: Jen tak MMCH, moje dítě opravdu řve, když jdu doma třeba jen na záchod a ono vidí, že tam jdu. (Když jdu na záchod nepozorovaně, je to v suchu).
Já to ale přičítám tomu, že prostě chce mít mámu na hraní pořád, stejně jako se v herně s ostatními dětmi vzteká, když si náhodou jiné dítě vezme nějakou z jeho oblíbených hraček, i když si s ní v tu chvíli vůbec nehraje...
|
| Federika | 
|
(31.10.2005 12:48:06)
Ivule, já nepostřehla, kolik je tvýmu dítěti let....Je celkem normální, že když odcházíš, tak řve, a je fakt, že často, když odejdeš nepozorovaně, vytratíš se,tak si to ani nestačí uvědomit, pokud je zabaví někdi jinej....Ale mohlo by to vést k tomu, že si tu důvěru k tomu, že se zkrátka vždycky vrátíš, nevybudujou....Fakt i myslím, že je lepší, říct, že odcházíš, proč a kdy se vrátíš, a to už odmala...I když budou na začátku hlasitě protestovat, s postupem času nabydou jistoty, že je to tak, že sice odejdeš, ale vždycky se vrátíš, tudíž že se nevyplatí kvůli tomu vyvádět....
A to loučení ale nemá cenu protahovat, přesto že vyvádí, prostě vysvětlit, rozloučit se, odejít a včas přijít...
|
| Zuzana + kluk04 + holka06 | 
|
(31.10.2005 13:18:09)
Já si myslím totéž a přidám ještě jednu takovou myšlenku. U nás dítě řvalo, jakmile se v bytě nějaká potenciální hlídací paní objevila. Bylo to vlastně docela zajímavý. Když přišel nějaký chlápek umýt okna, tak byl klid. Jakmile přišla potenciální „teta“, tak byl řev. Takže nějaké nenápadné mizení by byla úplná trapárna. Dobře nám ale fungovaly modelové situace, které dítě zná. Příklad: posadíme do kočáru, připoutáme, mluvíme o tom, že pojedeme ven. Dítě jezdí s babičkama ven a ví, že se vždy vrátí a máma na něj doma vždycky čeká. Jakmile seděl v kočáru, byl najednou v naprosté pohodě, ať jel s kýmkoli. Myslím, že dítě má největší strach z toho, že neví, co bude.
Z.
|
|
| Zuzana + kluk04 + holka06 |
|
(31.10.2005 13:19:13)
Já si myslím totéž a přidám ještě jednu takovou myšlenku. U nás dítě řvalo, jakmile se v bytě nějaká potenciální hlídací paní objevila. Bylo to vlastně docela zajímavý. Když přišel nějaký chlápek umýt okna, tak byl klid. Jakmile přišla potenciální „teta“, tak byl řev. Takže nějaké nenápadné mizení by byla úplná trapárna. Dobře nám ale fungovaly modelové situace, které dítě zná. Příklad: posadíme do kočáru, připoutáme, mluvíme o tom, že pojedeme ven. Dítě jezdí s babičkama ven a ví, že se vždy vrátí a máma na něj doma vždycky čeká. Jakmile seděl v kočáru, byl najednou v naprosté pohodě, ať jel s kýmkoli. Myslím, že dítě má největší strach z toho, že neví, co bude.
Z.
|
|
|
|
|
| Ivana Procházková |
|
(4.11.2005 18:30:50)
Ach jo, tak jsem se dneska zkusila rozloučit a nevím, jestli se k tomu zase někdy odhodlám..
Tak nejen, že byl řev, s čímž jsem počítala, ale z normálně pohodového dítěte se stal na celé dopoledne ukňouránek a pořád se prý tvářila ublíženě, nechtěla jíst sváču ani oběd a po té, co jsem přišla, tak se na mě nalepila a nechtěla se pustit ani teď večer, když přišel manžel a chtěl ji jít vykoupat.. A při odpolední svačině jsem se musela sakra snažit, aby mi jedla.
To normálně vůbec nebývá..
Budu muset vymyslet něco jiného..
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ivana Procházková |
|
(30.10.2005 20:35:23)
Diano, to je jako nějaký zákon nebo pravidlo? Buď děti, nebo čas na sebe? (resp. na své koníčky, kamarády, profesi a já nevím co ještě..)
No já jsem o ničem takovém neslyšela, než jsem šla na MD, takže jsem si zařídila obojí. Ale dělej si to, jak myslíš.
|
|
| Radka | •
|
(1.11.2005 16:59:24)
Ahoj Diano, závidím ti :)
z tvého popisu se zdá, že ti děti v osm večer spí"!!! No to je úžasné!
Naše dítě chodilo do roku a půl spát o půlnoci a vstávalo v půl šesté. Přes den nespala cca od 8 měsíců a vždy plná energie.
Teď jsou jí dva a už si přispí do půl sedmé.
Do tří měsíců opravdu jen řvala, jedla (kojení vždy 3/4 hodiny až hodinu, večer 4-6 hodin v kuse) spala minimálně. Mezitím pauza tak hodinka na přebalení a uklidňování.
Teď je to úžasná holčička, ale i když to není o těch slavnostních večerech, je to o tom, být jednou za čas sám sebou.
|
|
|
|
|
| lili + tedy2,5 | •
|
(31.10.2005 14:50:44)
ahoj všem,
jsem ráda, že se toto téma ,,hlídání" dostalo na přetřes.mám kolem sebe spoustu známých s dětmi a tak to čas od čas řešíme. Vždy si připadám trochu jiná. Tedýnkovi bude 2,5 a ne že nebyl nikdy na hlídání kromě tatínka, ale ani jsem neměla nějak potřebu. Zdá se mi že pokud maminka chce tak se dá dnes s dítětem vyřídit téměř vše. A že by byl Tedy nějaký svatoušek tak to tedy ne!Je pravdou že pokud čekáme v bance a zrovna nemá svůj den tak se na nás koukají a myslí si své. Ale manžel pracuje téměř každý den do 8hod a co mám tedy dělat? A popravdě asi jsem jak mě nazvaly kamarádky ,,ujetá" ale nedokáži si den bez svého zlatíčka představit. Za chvíli půjde doškolky do školy a už to nebude takové.Nikoho neodsuzuji a každá maminka to dělá jak cítí. Jsem ráda když si hraje s dětmi a já ho můžu pozorovat,jsem ráda když mu utírám nos a jsem ráda když se příjde pomazlit. Nevim jestli bych to přenechala někomu jinému buď jen na pár hodin.S manželem jsme rodina a plánovat nějakou akci bez našeho Tedyho nám prostě přijde divné.
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)