Názory k článku Prvňák s třídní důtkou

Souhlasím, zajímalo by mě, kdo článek napsal. Všechno se dá pro svou potřebu upravit. Mám bratra a ten má syna do první třídy, inteligentní, rozmazlený, ve školce sebestředný, už tam z něho mají učitelky hrůzu a maminka si myslí že je výjmečný. Vím, že každá učitelka narazí. Nepřipouští si rodiče, že problém jsou oni. Připadá jinm stále malý a roztomilí, jen celá rodina má hrůzu, až k nim přijedou na návštěvu. Maminka vynadala i na dovolené dědovi, který zabránil jeho spadnutí do jímky. Stále ho napomínal a chlapec z něho měl tak akorát legraci. Když po té dal výchovnou ranku na zadek, švagrová se mohla zbláznit. Proberte se rodiče, hledejte sami u sebe! Vy s nima potom budete žít!

Stání se učitelem po celá ta staletí od Marie Terezie nikdy nezaručovalo, že to bude osoba kompetentní a že nebude vytvářet společnost lidských trosek.
Mě v první třídě učitelka navalila několik desítek matematických příkladů až jsem z toho byl naměkko, a od té doby mám víceméně problémy s matematikou, hlavně celou základní školu. Víckrát se to ale opakovat nebude, uhynula před pár lety při autonehodě.
Dávat takové psychologické tresty v první třídě - to nepochopím. Osobně jsem dostal třídní důtku až v osmičce, a to proto, že se tehdy udělovaly plošně.

Ne že bych byl šovinista, ale učitelka může působit žákům problémy. Vysvětlím. Ženský mozek umožňuje konat víc věcí najednou, tedy psát na tabuli a zároveň k tomu podávat vysvětlení.
Žák se svým mužským mozkem si musí vybrat - buď si opisovat z tabule do sešitu a nebo učitelku SLYŠET.
Školství je staletí prohnilé a může téměř za všechno, protože jsme tím všichni ovlivnění.

je ta úča.

Tedy Ivo, já jsem práci učitelky dělala (6 a půl roku). Bohužel jsem po přestěhování z Prahy už tuhle práci tady nenašla. Musím říct, že je sice dost náročná, ale rozhodně nepatří k těm nejhorším. Tou pro mne byly pomocné práce v laboratoři, kam jsem ráno chodila na půl pátou a do sedmi uklízela a za chvíli byl všude stejný bo...l, jako před tím.....
Taky jsem dělala v nemocnici, na poště, na úřadě,... prostě leckde. Ale ta práce ve škole byla sice náročná, ale zase na druhou stranu velice mne naplňovala....
Děti jsem měla ráda, práce mne bavila, byla jsem ještě bezdětná, takže jsem se mohla práci věnovat i více hodin, než bylo nezbytně nutné a vůbec mi to nevadilo. A myslím si, že kdo nedokáže JAKOUKOLIV práci dělat s láskou, měl by si raději najít něco jiného.
Simča

Xantipo, taky mě ta lítice nadzvedla...
Tak mám dojem, že paní učitelka, která nesouhlasící diskutéry označí automaticky za lítice (fakt jsem šla v diskuzi zpátky, kdo a jak jsme reagovali na Baghíru, nebyly tam urážky ani nic podobného), by mi asi taky moc nesedla...