Názory k článku Otevřený dopis Ministru práce a sociálních věcí

Vážený pane Sedlák,
ráda bych se zeptala, zda e své novele řešíte například nějakou omezující lhůtu pro soudce, kteří o malých dětech rozhodují. Když je dětátko malinké, každý týden je dlouhý. Zabývali jste se tím? Myslím, že to je velmi důležité. A také například, zda jste projevili snahu zkrátit dobu nezájmu 6 měsíců - myslím, že pokud se rodiče přijdou na své dítě podívat jen i třeba 1x za 2-3 měsíce, moc zájmu o něj určitě nemají, a jen ho "udržují" v ústavu.
Mám zkušenost z kojeneckého ústavu v Praze - dětem po materiální stránce nic nechybí, jídla, hraček spousta. Ale strádají citově - romské miminko, které bylo přijato na oddělení a na začátku "pobytu" se usilovně na každého usmívalo nádherným úsměvem, kterých chtělo přivolat zájem dospělého, po týdnu již jen bez úsměvu koukalo. Miminka za pěkného počasí dají na vzduch do postýlek do venkovní oranžerie, brečí - nebrečí, prostě jsou 1-2 hodiny ponechány samy sobě. No samozřejmě to ten človíček po nějaké době vzdá, nemá sílu, a pozornost ve většině případů prostě neupoutá, tak se přestane snažit. A podepíše se to na něm na celý život. A to je podle mě prostě moc špatně. Miminko potřebuje stálý zájem, teplo lidské náruče. To je přece známý fakt -viz práce Dr.Matějčka. Pane Sedlák, máte vy a Vaši spolutvůrci zákona nějakou dlouhodobější zkušenost s režimem v kojeneckých ústavech a s tím, jak to na děti působí??? Podílely se na tvorbě zákona také ženy? Vidím velmi rozdílný přístup k dětem ze strany žen a mužů. Muži mají mnohem techničtější pohled, většinou se nedovedou se vžít do potřeb miminka jako matka, která má osobní zkušenost. Také nechápu Vaši poznámku že je u nás manipulováno s osvojeními. To jsme slyšeli jednou jedinkrát a proběhlo to samozřejmě všemi médii. Spíš mi to přijde namířené proti "konkurenci" nestátní organizace která podle mne poskytuje lepší péči (pohotovější, lidštější) než státní. Protože státní organizace byla schopná odebrat miminko jen proto že je rodiče pojmenovali "Půlnoční bouře" a podobně. Státní, hromadná péče o malé miminko je vždycky špatná, protože mu nemůže dát to, co miminko bytostně potřebuje - lásku. Nedělejte si iluze, že sestry z kojeneckého ústavu děti milují. Pro ně je to práce. Některé mají rády děti víc, některé míň. Ale střídají se na směnách, občas některá změní zaměstnání. A přitom právě stálost pečující osoby je pro miminko od 6 měsíce hrozně důležitá. Potřebuje pevnou citovou vazbu. Takže ano děti ze špatných týrajících rodin do kojeňáku, ale rychlé soudní rozhodnutí co dál, to je podle mě hlavní!
Prosím uvedtě příklad, jak je možno s adopcemi manipulovat. Na mě to dělá dojem jen aby státu někdo nekonkuroval. A navíc většina maminek, s nechtěnými dětmi nechce, aby šly do ústavu, chtějí ihned adopci, proč jim nevyhovět? Mají k tomu svůj důvod.
Zdravím

Petre Sedlaku Sorry, ale on to asi nikdo necetl.

1)Jednak je to dost dlouhe, ja s tim mam take problemy-delejte odstavecky,

2)jednak pisete znacne nezazivne-co s tim to tedy nevim, co takhle text ozivit nejakou svezi historkou o Vasich nadrizenych? To by mohlo zabrat.

3) to, ze jste prozradil, ze jste jeden z uredniku ovlivnujici nase zivoty, bych nevinila z toho, ze se na ocekavanem ohlase tak negativne podepsalo, vetsina lidi tam asi ani nedosla. Zkuste to rozfragmentovat do vice prispevku a ozivit.

Jestli chcete, nekdo z nas bude jiste ochoten Vam to dat do citelne a zajimave formy. Treba takova Ivule, Monty, Pawli pripadne ja. Ale nerucim za to ze puvodni efekt zustane zachovan.

Díky.

Mohl byste popsat přímo cestu ke statistice? Z hlavní stránky se tam nějak nemůžu prokousat...

Jinak k tomu závěru - pisatelka dopisu má podanou žádost o svěření dítěte libovolného etnika.

Vážené dámy,
je mi velmi líto, že se Vám ministr Škromach ani nikdo jiný z MPSV neozval a nereagoval na Vaše kritické příspěvky. Omlouvám se, že vstupuji do Vaší diskuze, ale při přečtení Vašich příspěvků jsem získal pocit, že bych se měl k Vašim připomínkám vyjádřit.
Pravděpodobě se ptáte, co zasahuje neregistrovaný uživatel do Vašeho fóra, ale vězte, že jsem se i já, jako jeden z ošklivých a zlých státních úředníků podílel na přípravě Vámi kritizované novely zákona 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. již tři roky pracuji jako právník na Úřadě pro mezinárodněprávní ochranu dětí a zaobírám se zprostředkováním mezinárodních osvojení. Nechci Vás nudit právním rozborem starého zákona ve srovnání s novým a mezinárodními úmluvami, a proto budu reagovat jen na Vaše jednotlivé body, které byly ve Vašem dopise panu ministrovi. Neberte prosím teto příspěvek jako nejaky oficiální názor, jedná se čistě o mé soukromé názory.
Ad 1) Sanace rodiny - sanace rodiny je všeobecně dlouhodobý problém české sociálněprávní ochrany a dlouhodobě je odůvodňován nedostatkem sociálních pracovnic, které by se této problematice věnovali. Když pomineme činnost nestátních organizací v této oblasti, je nutné konstatovat, že v souvislosti s refourmou státní správy narostl počet "živých", aktivních spisů na jedno sociální racovnici několikanásobně. Pokud byste měli zájem o kontrétní čísla, musel bych pohledat ve své domací knihovničce závěry z konference nestatání brněnské organizace Trialog, ale bylo by možné je samozřejmě poskytnout.
Ad 2)Pěstounská péče na přechodnou dobu neboli tzv. profesionální pěstounská péče byla do novely zákona začleněna na návrh nestátních organizací, jedním z nejdůraznějších zastánců je Středisko náhradní rodinné péče v Praze. Dle mého právního názoru a i dle názoru mnoha mých kolegů je délka pěstounské péče čistě v rukou soudu a je možné ji velmi pružně upravovat a současný zákon o rodině v tomto bodě je poměrně kvalitní. Jinou otázkou je finanční příspěvek pěstounům, avšak tuto otázku nemůže řešit zákon o sociálněprávní ochraně dětí. Koncept profesionální pěstounské péče vychází z modelu anglicých profesionálních rodin a úprava obsažená v novele, je dle mého názoru, kompromisním řešením. Počet pěstounů je dlouhodobý problém a nelze pravděpodobně předpokládat, že pěstounská péče na přechdnou dobu tento fakt nějak změní.
Ad 3)Neni zcela přesně, že kurzy pro osvojitele jsou v rukou krajských úřadů. Například v Brně provádí tyto kurzy i nestátní organizace Trialog a je tomu tak i v jiných krajích. Kvalita kurzů vždy bude závislá na lidech, kteří kurzy připravují a kvalitu lidského faktoru žádný zákon neovlivní.
Ad 4 et 5) Vzhledem k tomu, že Vás pobouřila úprava činnosti zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, dovolil bych si i ja reagovat. Zařízení rpo děti vyžadující okamžitou pomoc byla inspirována rakouským modelem, kde tato zařízení poskytují urgentní pomoc ohroženým dětem. novelou zákona o rodině byla soudům uložena povinost umisťovat děti, kterým je uložena ústavní výchova přednostně do zařízení vyžadující okamžitou pomoc namísto umístění dítěte do kojeneckého ústavu či dětského doma. V současné době je činnost těchto zařízení upravena jedním, JEDNÍM, paragrafem v zákoně o sociálněprávní ochraně dětí. Stát odpovídá dle úmluvy o právech dítěte za péči poskytovanou dětem bez rodiného zázemí a je v jeho kompetenci stanovit podmínyk činnosti osob a zařízení, která tuto péči poskytují., a tím že se MPSV pokusilo stanovit jakési minimální standarty činnosti těchto zařízení učinilo krok správným směrem. Je samozřejmě otázkou diskuze, jak detailně a podrobně tuto činnost regulovat, ale jistá míra regulace je potřeba, už vzhledem k tomu, že zařízení narozdíl od fyzické osoby nemá konkrétní osobní odpovědnost při péči o dítě. Jiným orgumentem je samozřejmě skutečnost, že zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc amjí poskytovat péči kvalitnější a sofistikovanější než kojenecké ústavy a proto by minimální podmínky činnosti měli odpovídat minimálně podmínkám pro činnost kojeneckých ústavů a dětských domovů. Uvědomme si to, že i když toto zařízení nazveme třeba perníková chaloupka, tak je to stále ústav, i když v soukromých rukách.

A věci nevyřčené: Novela reaguje na otázky, které jsou spojeny s fungováním systému NRP za posledních 5 let. Je dílem komplexním a je výsledkem práce desíte a desítek lidí po několik let. Kormoě MPSV se na této novele podílely Krajské úřady, další ministerstva a mimo jiné ji připominkovali i nestátní organizce. Osobně za největší přínos novely považuji definování nelegálního zprostředkování osvojení, které má za úkol zamezit nedovoleným manipulacím s dětmi, tak jak je to dnes možné. Situace, která panuje u nas není nic než skutečným "divokým východem" a činnost některých lidí by byla např. v německu oceněna minimálně vysokou pokutou. Dnes a denně odpovídám v práci na dotazy, jakým způsobem je možné osvojení zprostředkovat a reakce lidí je taková, že "oni znají někoho, kdo jim může pomoci k dítěti mnohem rychleji a že to neni až tak nelegální". TAk kde potom jsme. Tyto praktiky se ale nuplatňují jen v ČR ale i ve vztahu k zahraničí a pak se z "nezávislých průzkumů" dozvídáme, že jsme zemí kde se obchoduje s dětmi. A kdyz se někdo snaží přijít s normou, která, v dobré víře jejích autorů, má snahu zabránit nekřiklavějším a nejplačivějším problém, je to jako obvykle špatně.
Odborná diskuze nad tímto materiálem bude jistě dále probíhat v legislativní radě vlády, ve vládě samotné, v parlamentu a i prezident má právo se k této normě vyjádřit. Určitě je důležité najít fórum na diskuzi o těchto tématech, ale je vždy nutné vyslechnout argumenty obou stran a zamyslet se i nad tím proč vlastně tento zákon má či nemá být přijat.

Omlouvám se za délku svého příspěvku, ale skutečně jsem cítil potřebu reagovat.

S pozdravem

Petr Sedlák

P.S.: Příspěvek obsahuje soukromé názory autora, nikoliv oficiální vyjádření zaměstnavatele autora.