Názory k článku Můj táta hrdina

Tento článek mi velmi připomněl zážitky z jedné brněnské Salimy, kterou jsem absolvovala v minulém zaměstnání. Naše firma se zúčastnila jako vystavujicí a na mne a mého kolegu připadl poslední den, den kdy se měl "bourat" stánek. Už během dne jsem měla možnost seznámit se s "návštěvníky". Dostali jsme od jedné firmy pozornost, pražené arašídy a na hluboký talířek klasické burské oříšky. S kolegou jsme odnášeli arašídy do zázemí, buráky zůstaly na pultě. Najednou se ozvalo: "Halóóó". Otočili jsme se a paní se nás ptala jestli si může nabídnout (buráky). Souhlasili jsme a jaké bylo naše překvapení, když do tašky obrátila celý talíř. Po poznámce, že jsme je právě taky dostali, vyndala z tašky jeden(!), položila ho na pult a opovržlivě odkráčela.... Poté jsem šla na obhlídku pavilonu. Co se dělo u stánku jedné pekárny zaměřené na perník.... Paní tam stála a jen rezignovaně stále dokola opakovala: "Prosím Vás, neberte nám to, to je výstavní expozice...." A to jsem ještě zaslechla, jak dostala vynadáno, že nemají jiné motivy na obalech. Ach jo, lidi.....

Ovšem "nejlepší" obrázek jsem si udělala večer. Do 18 h byla výstava. Celé odpoledne jsme s kolegou přemýšleli, jak co nejrychleji vše sbalit abychom tam nebyli do noci. Vše jsme si připravili a zbývaly jen pulty a vitriny. Zapomněla jsem napsat, že naše firma se zabývala prodejem droždí a sýry z dovozu (dovedete si představit jak to zboží vypadalo po takové době, když na něj svítily žárovky?). Po sundání skel z vitrin jsme sotva stihli odstřihnout dekorace. Lidi se na to vrhli jako kobylky a vše mizelo v jejich taškách. Zeptala jsem se jednoho mladíka, který ukořistil desetikilovku droždí (bylo francouzské a vydalo za 20 kg českého) co s tím bude dělat. Řekl, že neví, ale je to zadarmo........

Jedno pozitivum to mělo...... z Brna jsme odjížděli v 18.15 h :-)))))))))

Slovaci su taki istí :-(

u nas sa hovorí: "ked zadarmo, nech aj creva roztrha!..."

neviem, čo to v nás je: tá nenásytnosť, pocit víťazstva že sme niečo dostali zadarmo aj ked to vlastne nepotrebujeme, hlavne ze sme si naskreckovali.

Joh.

A viděly jste někdy, co se někdy děje u stojánků s deníkem Metro (který je též zadarmo)? Jak si ho důchodci pakují ve velkém do tašek? Co s ním dělají, ví Bůh...

S generací rodičů asi opravdu nic nenaděláme. Ale tahle moje "kafová" kamarádka byla mladá, teď jí bylo třicet. Asi se poučila od rodičů...

Jak je vidět, tak nepřežilo, spíš naopak.
Hodně je to o tom pocitu, že něco, cokoliv, dostanete zadarmo. A tak spousta lidí bere, i když to nepotřebuje. Jednou jsme takhle cestovaly s jednou mou kamarádkou a daly si v jedné kavárničce v zahraničí kafe. To jsme vyfasovaly černé a hořké a u malinkého stolečku vedle si do něj mohly přidat co jsme chtěly. Koukám na tu kamarádku a ona si do kafe nalila mléko i smetanu a nasypala asi pět cukrů. A přitom doma pije kafe bez cukru, jenom s troškou mléka. Na mou otázku, jestli změnila způsob pití kafe odpověděla, že ne, ale když je to zadarmo...????