Názory k článku Když si takhle přísná, budeš dítě ty!

Mé zážitky ze školky taky nejsou nejlepší a většina se pojí k jídlům. Dodnes si pamatuji jak sedím nad talířem dušených jater s rýží a učitelka na mě řve, jestli prý tu rýži počítám a nebo jím...Maso jsem většinou nechávala v puse, nacpané ve tváři jako křeček a když mě maminka odpoledne vyzvedla, před školkou jsem to pěkně všechno vyplivla...ale spolknout to by mě nedonutili.
Školku jsem nesnášela a každé ráno se pokoušela vymluvit, že tam nemůžu...většinou mi to ale neprošlo. Snad mé dítě takové zážitky mít nebude.

Kdyz jsem chodil do 3. tridy na zakladni skole, tak jsme meli "skvelou" soudruzku ucitelku. Je to uz sice 14 let, ale dobre si pamatuju, ze kdyz jsme byli na skole v prirode v Banske Bystrici, tak jsme jednou meli kvuli nejake svatbe veceri v restauraci - byly halusky s brynzou. Kluk ktery sedel vedle me uz nechtel, ale pani ucitelka Pavelkova ze ZS Volgogradske v Ostrave mu porucila, ze to musi dojist. Kluk se poblil do talire a ta soudruzka ho nutila snist ty halusky kolem tech blinkancu :((
Dopisy domu jsme museli odevzdavat otevrene pani soudruzce ucitelce.

Tak jsem si s radostí přečetla vaše zkušenosti a "příběhy" a hned se mi vybavilo hned několik (desítek?:) vzpomínek. První školka byla super, v Pardubicích v Polabinách, paní učitelky Lída a Růženka :) Pamatuju si, že jednou jsem se podepisovala na výkres, něco mě zaujalo, na chvilku jsem se otočila a paní učitelka Růženka mi můj výkres dopodepsala... byla jsem na ní hrozně naštvaná, jednak to vypadalo, že to neumím a druhak jsem si s tím dala takovou práci... :) O něco míň příjemnější vzpomínka je na krupicovou kaši a houby. Už si moc nepamatuju, jestli jsme museli vždycky dojídat, ale tenkrát jsem kolikrát seděla právě nad tímhle. Zvlášť nad tou krupičkou se mi zvedal žaludek, dodneška si přesně pamatuju, co jsem cítila, jako kdybych se měla pozvracet...ble! Nikdy, nikdy, nikdy bych si jí v dětství dobrovolně nedala. Až někdy na druhým stupni na základce jsem se odvážila a vpravila do sebe pár lžic. Od tý doby si jí dám tak jednou za dva roky, když se dělá doma (ta totiž fakt tak hnusně sladce /připálený mlíko a tuny cukru/ nesmrdí jako ve školce). Houby díky školce nejím dodnes (teďka znova cejtím ten sliz), nesnášela jsem taky hovězí a vepřový maso (dneska jsem vegetarián). Druhá školka, resp. ta první, kdy byla ségra ještě v jeslích a ty byly jen ve městě, byla děsná. Když mě tam máma poprvé nechala, lezla jsem hystericky na bránu, že tam NEBUDU. Holky ze školky mě musely utěšovat. S nikým jsem se tam moc nebavila, z téhle školky si nepamatuju jedinou tvář nebo jméno. Pamatuju si jen, jak jsem byla hrozně sama a připadala jsem si za tou hnusnou rezavou těžkou bránou jako nějakej vězeň. Jednou jsem se tam počůrala (bála jsem se říct při cvičení, že se mi chce) a hrozně na mě řvaly... nejen učitelky, ale i uklízečky. Taky jednou jsme šli ven, byla zima a já jsem zapomněla, že mám s sebou bundu, tak jsem řekla učitelkám, že mám jenom tričko. Navlíkly mě do svítivě červenýho roláku, načež se mě zeptaly, jakou mám značku. Ten hnusnej zelenej VOZÍČEK

Obe Petry - jako bych si vzpomnela na sebe. Nejen s tim pocuranim, ale i s tim dojidanim :-)))

To je fakt síla!Ale myslím si, že to je problém školek,kde není konkurence (vesnice,malé městečka),protože ve městech, kde si vybíráte z x školek se snaží mít dobrou pověst, tím pádem dostatek dětí, aby nemuseli propouštět personál a spojovat oddělení v případě malého počtu dětí.Zrovna nedávno mně kamarádka říkala,že její 3- letý synátor se začal ve školce pokakávat i když to před tím nedělal a taky vždycky vyfasujou třeba povlečení i s hovínkama..Asi to nemá paní učitelka v náplni práce ten boban vyklepnout do záchoda.No, jediná školka v městečku, takže si nedovolí ani nic namítat.