Názory k článku Červená, zelená

To, že zelená je signál k započetí přecházení a už nezáleží na tom, co svítí, když dojdete, nás učili už v mateřské školce :-))

Ha, ha - ten kdo sedí většinou čumí dopředu a vůbec ho nenapadne se rozhlídnout kolem, aby se přesvědčil, jestli někdo náhodou potřebuje sednout!

Mě to připadá jako projev kultivovanosti. Naopak zasednout místo pro postižené mi připadá jako křupanství. Pokud to někdo skutečně potřebuje - prosím! Ale kdo tam většinou sedá? Že by omladině upadly nohy?! A není nic nepříjemnějšího než se dožadovat za jízdy uvolnění místa - s malým dítětem za ruku a s velikým nepřehlédnutelným pupkem....

Já mám takový dojem, že ne na všech semaforech se musí mačkat tlačítko. A když, tak ne jednou, ale alespon 10x, aby tam ten zelený panáček naskočil. Ale já osobně si stejně myslím, že nějaké mačkání tlačítka, nemá na běh semaforu žádný vliv. Ze své zkušenosti. :-)

:o) Je to od věci, i když... Kdysi jsme byli s manželem v Alpách, jezdili jsme hadrákem, teda Velorexem. No a některé úseky cesty se opravovali. Kdo v Alpách někdy byl ví, že občas silnice nejsou pro slabší nátury, protože vecpat tam dvě auta vedle sebe se prostě nemožné, z jedné strany skála, z druhé hloubka, před váma zatáčka, za váma zatáčka a do toho rozkopaná silnice... No a tak se tam občas vyskytnul semafor, který pouštěl auta buď shora nebo zdola. Jaké bylo naše překvapení, když jsme tak k jednomu dojeli a... červená. Po pěti minutách stále červená... po sedmi stále červená... nervy pracují, ale strach brání do neznámého nebezpečného úseku vjet... deset minut... stále nic... Áááá... a v tom nám to docvaklo. Semafory zapínaly červenou, když "viděly" přijíždět auto. Ovšem to auto muselo jet určitou rychlostí. Jakou, to opravdu netuším, rozhodně však krokem jedoucího hadráka (doslova - když jsem byla rozlámaná, tak v kopečkách nebýval problém vylézt z auta a jít vedle něj pěšky... případně na něj na vrcholu počkat :o) ) jejich čidla sejmout nedokázala. V podstatě jsme měli dvě možnosti - vytáhnout kotlík, celtu, spacáky a nějak se srovnat na kraji silnice a počkat si, až kolem projede dostatečně rychle nějaké auto. Nebo vjet na červenou a doufat, že se na nás náhodou nepořítí někdo zezhora. Hádejte, jakou variantu jsme zvolili? :o) Podotýkám, že na stejném principu pracujícíh semaforů jsme později cestou potkali víc, a občas se situace opakovala...

A to jsem se původně chystala napsat, že já bych teda do silnice na červenou NIKDY nevlezla :o)))

S.

Ajajaj - vloudila se chybka...předpisy

Mimochodem, své děti vychovávám taky tak. Rozhlédnout a vyhodnotit situaci, než něco udělám. Platí pro vstup do vozovky i pro jiné situace. Předpis není nejdůležitější.