Názory k článku Červená, zelená

Abych ty Nemce jen nepomlouvala... ;-)
Pred prechodem brzdi, pokud nekdo prechazi, nebo se i jen tvari, ze bude. To je zazitek, blizit se pesky k prechodu a videt, jak auta, nakladaky i autobusy brzdi a cekaji... a cekaji... Nicmene i tady dojde k situaci, kdy na prechodu autoskola zabrzdi a pusti chodce, ktereho o metr pozdeji nabere borec ve druhem pruhu - ale jsou to vyjimky.

O neco adrenalinovejsi zazitek je, kdyz ma clovek u nas, zejmena v Praze, na starosti nejakeho Nemce, ktereho pak neustale (na prechodech) taha zpod kol svistejicich aut.

nevím, ale zasednout místo pro postižené mi připadá jako v pohodě. Samozřejmě že je nutné při nastoupení postiženého/těhotné apod. místo uvolnit.
Sedadlo pro postižené v autobude není totéž jako vyhrazené parkovací místo. I podle přepravního řádu si tam sednout můžete, jen ho musíte uvolnit.

Pardon, ale co sem motáte komunismus a nacismus? Nemyslíte tím doufám, že každý, kdo nepřecházel na červenou v uplynulém režimu, byl snad komunista????
Myslím, že i tak je to tu dost velká džungle, natož kdyby neexistovaly předpisy. Ať si každý dělá co uzná za vhodné, ale ať vystavuje riziku pouze sebe a nikoho jiného. A až se Vám něco špatného přihodí(samozřejmě Vám to nepřeju),nesuďte! Pravděpodobně někdo p o u z e porušil nějaký předpis. Např. doktor, který neposkytne pomoc, taky jenom porušil předpis .......

Jak říkávala moje babička, svatá pravda.
Mluvíte mi Jano úplně z duše. Také mohu situaci hodnotit z pohledu chodce i řidiče.
Dceru jsem učila přecházet, sotva začala brát rozum. Ví, že kdyby měla čekat hodinu, na červenou se ani nehne. Přesto ví, že situaci musí mít stejně pod kontrolou - známe přece některé řidiče. Musím se přiznat, že jsem nakonec sama sebe vychovala tak dokonale, že když už všem na přechodu rupnou nervy a začnou přecházet na červenou, protože už vědí, že zelená je na spadnutí, já se zarputilostí sobě vlastní čekám (i když někdy vidím ty pohledy ostatních).
Jako řidička si někdy pěkně zanadávám, když děti přeběhnou před těsně před autem (mám často pocit,že to je jejich zábava), babča se belhá 10 m od přechodu a ještě na mě hrozí hůlkou.
Více ohleduplnosti na obou stranách by neškodilo, pak bychom se my rodiče nemuseli bát o své děti. Protože dětí, které někdo srazil na přechodu je bohužel stále dost.

Doplněk ke Klášterci:
Na té naší křižovatce nutně musí auta při odbočování vlevo čekat, až přejdou chodci. Ženská si myslela, že to ještě stihne a tříletej kluk letěl vzduchem :-( Naštěstí je už v poho on i jeho rodina, ale psychicky to byl šílenej šok (podle toho, co mi říkala jeho maminka). Na památku má jizvu přes celé čelo.