• |
3.5.2004 14:38:26
Když jsem tento příspěvek četla, jako bych viděla svoji dceru. Z bojácné a neohrožené dívčiny se ve 3 a 1/2 letech stal bojínek. Pozápet se nebude. Má strach aby ji NEPOKOUSAL mravenec, v postýlce se bojí, když si přilehnu, vypráví mi strašidelné sny, které se jí zdály. např.: ve školce si děti opékali špekáčky, ale pak si uřízli nohu aopékali si nohu. Se zděšením jsme přemíšleli, kde neco tak strašného viděla, ale kromě pohádek moc věcí v televizi nevidí. Tak asi to "chytla" nekde ve školce. má strach ze žížali, protože by jí mohla vlézt do prcky. Vysvětlovt jí, že když má kalhotky - není možné, aby ji něco někam vlezlo je zbytečné. Tak čekáme a doufáme ve světlé zítřky. Plavání jsme na čas přerušili a se strachy se snažíme bojovat na všech frontách. Tj. Rozsvícená lampička, žádné strašení, vysvětlování, mazlení a klid. Tak uvidíme.
|
Bobina |
• |
3.12.2003 23:45:00
Já s Tebou naprosto souhlasím. Samozřejmě, že je to selhání rodičů, když dítě začne koktat po návštěvě čerta. To je právě to, o čem jsem psala: každé dítě vyžaduje zásadně individuální přístup. Kdo jiný by měl vědět, co zvládne a co ne, než vlastní rodiče? U malých dětí (předškoláci), bych se ale přesto přikláněla k tomu nechat čerty za dveřmi domova.
Moc se mi líbí řešení Jíři - podíváme se na čerty venku (nebo na besídce), ale nepozveme je domů. Proč taky... děti se mají hlavně chválit. Dítě musí vědět, že domov je zázemí, jistota a ne místo, kam vleze napůl opilý čert, vyděsí je k smrti a rodiče si pak mnou ruce, že po srdceryvném pláči konečně nastalo pár dní, kdy ti naši rošťáci sekají dobrotu. Myslím si ale, že píšu o věcech, které jsou pro většinu rodičů, co chodí na Rodinu (nebo podobné stránky) samozřejmostí. Ono už jen to, že se někdo zajímá o výchovu svých dětí, že o ní diskutuje a přemýšlí je výrazem určité výchovné kompetence. |
Zuzana+dcéra(04/01),syn(07/04) |
3.12.2003 14:12:12
Naša dcéra bola od malička na mňa pomerne silno naviazaná a dosť citlivá, takže sme často museli riešiť rôzne strachy z reálnych vecí a ľudí. Nikdy sme ju nenechali sa v tom strachu „vymáčať“, netvrdili sme, že ho treba prekonať a pod. Dôsledne sme trvali na tom, aby ju nikto z rodiny nestrašil, netvrdil jej , že ju niekto odnesie. Keď chcela byť so mnou, tak bola, hoci aj v kúpeľni pri sprchovaní či na záchode. Keď jej niekto cudzí rozprával, že by chcel mať také dievčatko a zoberie si ju, okamžite som ju uisťovala, že ju nikomu nedám apod. Všetky situácie sme jej vysvetľovali primerane veku a nestrašili ju nezmyslami. Najťažšie chvíle som zažila, keď jej sádrovali nohu a sádrovák namiesto toho, aby to vystrašené a ubolené dvojročné dieťa ukľudnil, neustále opakoval, že si ju tam nechajú, že mamu pošlú preč a iné "povzbudzujúce" reči. Ja som sa zmohla len na kontrovanie, že od dcérky určite nikam neodídem.
Zatiaľ mám pocit, že sa nám tento postup vyplatil, nakoľko dcérka je čím ďalej tým odvážnejšia. Kľudne sa porozpráva s cudzími ľuďmi, vyberie sa na pódium tancovať s veľkými deťmi, presadzuje svoje požiadavky aj voči cudzím dospelým apod. Od malička spáva s nami v posteli a pri zaspávaní je vždy s ňou niekto v izbe, takže bubákov sme zatiaľ nemuseli riešiť nikdy. Trvá jedine na tom, aby v izbe nebola úplná tma. Pritom si dovolím tvrdiť, že má od malička neskutočne bujnú fantáziu – napr. v roku a pol nám nosila fiktívne hračky, ktoré neboli hmotné, v súčasnosti napr. vyžaduje, aby som jej knižky čítala inak ako sú napísané (vymýšľa do nich svoje rozprávky), v obchode predavačkám odmieta odpovedať ako sa volá a tvrdí, že je rybka, v domácnosti nám ožíva všetko počnúc hračkami až po krabice od čaju.... Napriek tomu sa v jej predstavách zatiaľ nič strašidelné, čoho by sa vážne bála, nevyskytuje. Možno to ešte príde časom, okolo tých troch rokov. Čerta domov pozvať tento rok ešte neplánujeme, možno zavíta osamotený Mikuláš. Henri, mňa napadlo, či tá zvláštna premena Aničky nemôže trochu súvisieť s jej prechodom do škôlky. Predsa len detičky sa medzi sebou dokážu pekne strašiť, niektoré doma pravidelne počúvajú, ako si ich odnesie čert, smetiar a iný „zberači detí“ a tak kľudne môžu vyvolať strach aj u inak otrlých kamarátov. V tomto veku sú rovesníci asi už dosť veľká autorita a možno ju niektorý z nich naľakal. Ocko je v tom možno nevinne. Negatívnu úlohu, žiaľ, niekedy zohrajú aj dospelí, od ktorých by to človek nečakal. U nás to bol napr. ten sádrovák, ale aj moja, inak veľmi milá, učiteľka v prvej triede. Tá nám prváčikom jedného dňa z neznámych dôvodov porozprávala dve príhody. Prvú o tom, ako ktosi zhltol včelu, začal sa dusiť a museli mu vyrezať do hrtana dieru a druhú o mužovi, čo chcel spáchať samovraždu, pustil si plyn a keď prišiel poštár a zazvonil, vyhodilo celý dom do vzduchu. Moja mama v tú noc veľa nenaspala a musela ma presviedčať, že z nášho domu sa určite nikto nechce zabiť, dokonca ani ten starý pán nie, čo žije osamotený o dve poschodia nižšie... Niekedy tiež žasnem, ako sa straší na detských predstaveniach v divadielkach, v televíznych rozprávkach a iných zábavách určených priamo malým deťom. Možno malá niekde niečo videla a chýbal jej tam ten dospelý, ktorý by jej hneď vysvetlil, že sa netreba báť. |
Martula+2 |
3.12.2003 13:20:03
Je to přesně tak. Věrko, Bobino, myslím, že holky (Jana i Jířa) to vystihly přesně. Důležité je přece dítě připravit, že je tam nějaký čert, ale že my jej nedáme, protože ono je hodné, a když trošku zlobí, tak se hned snaží to napravit a na takové čert nemůže. Prostě úplně přesně jak se to snad po desetiletí dělá.
Myslím si, že rodiče za čerta schovávají vlastní neschopnost. Je mi ho chudáka líto :-)))) Mám několik známých, kteří se chlubí tím, že děti zásadně nebijí, ale když přijde Mikuláš, tak člověk od nich slyší jen hlášky typu - no počkej, zítra přijde čert a pamatuješ, jak jsi tehdy v létě na písečku zlobil, tak za to tě odnese do pekla. Tak k tomu asi není žádný komentář potřeba. Jo, a nedávno jsem slyšela nějakou maminku v autobuse, jak říkala asi čtyřletému chlapečkovi - to je strašné, všechno pokazíš, nic ti nevydrží, ale počkej, až přijde Ježíšek, nic ti nedonese, žádný stromeček ani dárečky, a ještě tě odnese pryč od maminky. No chudák Ježíšek, ne??? Jak k tomu přijde?! Bobino, nemyslím si, že když neznám žádné koktající dítě, tak že takové nejsou. Sice na empirii v životě kladu velký důraz, ale věřím tomu, že jsou. Ale znovu opakuji, že to není normální, že zřejmě selhali rodiče. Možná se mýlím, nevím, je to jen můj názor. |
Jana |
• |
3.12.2003 10:50:23
Zrovna včera jsme měli na cvičení rodičů s dětmi a předškoláků (1-6let) Mikuláše s malým čertíkem.Mikuláš to měl plně pod kontrolou, čert byl jen jako doprovod.
Děláme to už řadu let a za tu dobu vím jen o jednom vystrašeném dítěti, které mělo vzpomínku ne na kotrmelce, hry atd. ale: "...to je tam jak je ten čert?". Většina se těší, že něco ukážou a za to dostanou nějakou maličkost. U nás doma také chodí Mikuláš,většinou v plné sestavě, a ikdyž vím kdo to je, stejně i já mám pocit "bázně" a oni jsou takový veliký a mocní. Záleží na tom všem kdo to dělá a aby to bylo připravené(i děti). Dělám pro Mikuláše psaný seznam s hříšky(..jak to ten Mikuláš může vědět?) a samozdřejmě dobrými skutky za které se nadílka dostává. Seznam je pak celý rok na ledničce a dá se kontrolovat. Jako rodiče do toho nezasahujeme(nežalujeme), jen když je třeba dětí se zastáváme a prostě je "nedáme". |
Leona, 2 děti - 13 a 4 roky |
3.12.2003 8:54:54
Naše beruška nočními můrami a strachem prošla asi před rokem. Neustále viděla ve tmě bubáky a nemohla usnout, když byla jan malinko pootevřená šatna, kterou máme jako součást ložnice, křičela, ať ji zavřem, že tamodtud bubáci vylézají... Když byla na naší posteli nějak divně pohozená peřina, ve tmě viděla zase bubáka..... V noci se budívala s křikem, že ji honí bubáci či jiné příšery... A přitom NIKDO doma jí nikdy o bubákovi neřekl ani slovo. Pár nocí jsme takhle protpěli, až jsem dostala nápad, pořídila jednoducho lampičku ve tvaru kocoura Garfielda, takovou tu, co se po zmáčknutí rozsvítí, touch me nebo tak nějak se jí říká. Nestála ani 2 stovky, je na baterky, ale šikovný dědeček ji přidělal sňůru do zásuvky. Malé jsem řekla, že bubáci nejsou, ale že ty její, co se jí zdají, můžeme zahnat Garfieldem, kterého se zlé sny bojí. Zabralo to!!!! Malá si dokonce zvykla sama, kdyžj i něco budilo, plácnout Garfielda a spala dál. Dnes už o bubákách ani vidu ani slechu a usíná opět bez světýlka.
Přeji brzské vyhnání bubáků z hlavinky!!! |
Jířa, 2 kluci |
• |
3.12.2003 8:31:14
Různé organizace - Sokol, mateřské centrum, školka, pořádají Mikulášské besídky. Děti mají opravdový zážitek, drží se mě jako klíště, zdůrazňuju: "na hodné děti čert nemůže, když se chce někdo polepšit, nic mu nesmí udělat." Loni to jen posílilo důvěru k mamince, nikomu mě nedá, ani čertovi. Tedy obráceně: ne když budeš zlobit, odnese tě čert, ale protože jsi hodný, nic ti nesmí udělat. Když jsme šli domů, potkávali jsme různé postavy, Ondra se ujišťoval, jestli k nám domů nemůžou. Domov pro nás je místo, kam můžeme před těmi čerty utéct a nic se nám nestane. Proto bych žádné domů nezvala, aby honili kluky po bytě, ale besídky se účastníme rádi. Trošku strachu u mámy na klíně bohatě vyváží balíček plný ovoce a několika sladkostí. Jířa
|
Bobina |
• |
2.12.2003 22:13:46
Víš, že takové dítě neznáš ještě neznamená, že takové děti nejsou. Článek v LN jsem nečetla, ale je to tak, co s jedním ani nehne, druhé může nepřiměřeně traumatizovat. Pokud rodiče používají jako výchovný argument hrozbu čerty (kdo by neznal: "Jestli nepřestaneš, odnesou si tě čerti do pekla" nebo "Jen počkej, já to řeknu čertovi") je to spíš známkou toho, že situaci s dítětem nezvládají. Trest má skutečně přijít hned (o tom, že má být přiměřený snad není třeba se zmiňovat). Hrozby dítě jen vyčerpávají a neurotizují. A zejména pro děti, které k neurotickým reakcím sklon mají (za což nemohou) může být i mírné pokárání trest, ze kterého se div nezhroutí.
Je mnohem lepší dítěti "představit" jen Mikuláše (pokud chceme zachovat tradice). Pochválit za úspěchy a pokárat dokáže konec konců sám - i bez čerta. Přeji všem dětem (a obrazně i nám rodičům), ať čerti odejdou s prázdnou a zůstanou po nich jen "punčochy" bez uhlí, plné dobrot :o)) |
Irena, 1 Beruska |
• |
2.12.2003 20:21:47
U nas nastesti strach jeste neni tak veliky, ze by bubaci koukali vsude, ale do postylky bez svych plysaku nejde.
V jedne knize o vychove ditete jsem take cetla doporuceni, ze vysvetlovat, ze bubak neni, nepomuze. A doporucovali prave take ty "kouzelne" plysaky jako ochrance. |
Andy. |
2.12.2003 19:25:36
Ano, bohužel jsem to viděla a ne jednou.
Ono nejhorší pro dítě je právě strašení něčím nereálným, co v životě normálně nepotkává. Čert, bubák - neví co od nich lze čekat a promítne si tam své strachy, obavy z neznámého. Ty pak můžou v hlavičce vesele narůstat a vyustit třeba v pomočování, noční děsy, koktání - to je fakt časté. Nebo v neurosu v dospělosti. Když se dítě bojí mámy co mu třeba naplácala za zlobení, ví že mu máma odpustí a má ho přesto ráda - má jistotu, dokáže to nějak zvládnout a spracovat. Ale co čert?? - tam je jen veliký strach- proto bubáky a čerty nebrat... |
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.