Názory k článku Miminko v porodnici II

Ahoj Henri, koukám, máme skoro staré děti, co? Hezky se to čte. Moje holčina v porodnici pořád nesnesitelně řvala (jak kdyby měla křeče v bříšku) a hubla více, než je obvyklé. Takže jsem se pochopitelně bála a plnila "příkazy" sestřiček o vážení a tak. Celou noc mi holčička řvala a žádná ze sester se nepřišla podívat. Ještě mne drbaly, "No, jo, chtěla nadstandard a teď je zoufalá, že je tam sama...". Uklízečky: jenže ona chodila každou hodinu jedna uklízečka (pro špinavé prádlo, na podlahu, na poličku, na WC, s čistým prádlem, (postel mi za celou dobu nepřevlékly), pro odpadky, atd.)
Rodila jsem krátce před jednou Romkou "nižšího" původu. TAk si představte, co bych jinak měla na dvoulůžkovém pokoji za návštěvy...
Pláč dcery trval celé dva měsíce a pak dostala akutní zánět žaludku a střev a bojovala o život na JIPce. Dostala se z toho. Prý to bylo virového původy. NAši doměnku, že v sobě měla už něco od narození nám vyvracely. Takže já fakt nevím...

Zajdo,

snad jenom drzost :-), prostě nedělej to, čemu se můžeš vyhnout.
Já jsem Aničku vážila po kojení jednou jedinkrát před odchodem z porodnice, normálně jsem jí vážila jenom ráno, když nás s rámusem vzbudili (no, vzbudili, moc se toho nenaspalo, že jo :-), kojila jsem ji tak jak potřebovala, samozřejmě jako vzorné miminko padala s váhou, vždyť je to normální, ale už jako dvoudenní byla baculatá, růžovoučká a do nemocničních dupaček se mi nemohla vejít :-).
A ostatní věci ... teplotu jsem jí neměřila (ani sobě), ale to jen proto, že to mám v rukách. Když jsem zrovna kojila a vpadla nám tam sestra, že bude velká vizita, že mám dokojit a lehnout si a ať miminka nepláčou (!!!), tak jsem jí řekla, že má smůlu, ale dítě mi u kojení pořád usíná, v noci moc nepilo, když kojit nebudu tak určitě plakat bude, takže prostě kojit budu a hotovo, nemohla nic namítat. Předpokládám, že by mi nikdo netrhal dítě od prsu, a kdyby si to zkusil, ukousla bych mu ruku! (a to jsem povaha jinak mírná :-)
Prostě co musí být to vydržet (uklízečka) a co se dá přizpůsobit, to si co nejvíc zpříjemnit, pokud to jde :-)

Pro mě byly teda nejhorší návštěvy u paní, co se mnou ležela, dveře se nezavřeli, davy postávaly, já chtěla utíkat, nebylo kam ... horor!

Sylvo,

u syna nás pustili 4. den po porodu a dcery 5. den. U obou nám to dělali až v poradně..posílali jsme to doporučeným dopisem na Ústav dědičných metabolických poruch na Praze 2.

Milada

PS: Není to náhodou dokonce tak, že to dělají v porodnici a pak ještě jednou už v poradně?

JO, jo... kolem porodu bylo vše O.K. Pohodička, vana, sprcha, žádný sál, ale pokoj nadstandart, intimní prostředí, klid. Na oddlění šestinedělí byly výborné snad všechny sestřičky a z novorozenecké dvě. Ale ten zbytek!!! TA organizace??? Jdu tam znova, a mám z toho téměř trauma :-))) Mé připomínky vyšly i v Průvodci porodnicemi a jsou ve VYsvědčení. Ale jak "se pojistit" proti něčemu dalšímu takovému?

Ahoj, tak u nás to bylo taky v poho:-))) Pár vteřin, pár kapek a prťousek si toho skoro nevšimla. V životě jsem o fenylketonurii neslyšela, ale shodou okolností jsem dneska v Mamince o této nemoci četla článek - a tedy žádná legrace to není. Sice se s tím narodí asi jedno miminko z 10000 /tj.cca 9 ročně - statisticky/ - ale pokud se nemoc nezachytí hned na začátku, dítě čeká postupná mentální i tělesná retardace. Takže opravdu to za těch pár kapiček krve stojí. Jinou otázkou je šikovnost personálu při odběrech...