Názory k článku V naději 3 - Jsem nezodpovědná matka?

Ahoj Sosane (můžeme si snad tykat? :-), rozlišujme prosím dva druhy nebezpečí.
1. Když dítě zakopne a natluče si je opravdu věc, na kterou jsem už dávno zvyknutá, otrlejší, statečnější. Navíc je to věc, kterou můžu částečně ovlivnit. Kdybych to přeháněla, chodím Aničce za zadečkem a nehnu se od ní, aby se jí nic nestalo.

2. Pocit ohrožení o kterém byla řeč, ovlivnit nemůžu vůbec. Jak jsem psala, pokud jsem neměla děti, vlastní i nevlastní, moc jsem si nějaké rizika nepřipouštěla, jakmile je mám, už si tak jistá nejsem. Bojím se o ně, dokonce už i o sebe, jsou přece i na mně závislé, ale pokud máš ty tolik jistoty, že ti tento strach připadá blbost, nebudu ti ji brát.
Poprvé jsem ten pocit zažila, když byli Aničce tři týdny a dívala jsem se jak padá WTC a pak po zprávách na ČT1 sledovala instrukce o používání plynových masek a zoufale přemýšlela, jakou masku bych dala jí na tu malou tvářičku.
Střílení na Václaváku ... bydlíš v Praze, že jo? Když jsem tam pracovala (svobodná, bezdětná), taky jsem si nepřipadala nijak ohrožená, navíc pravděpodobnost, že mě jedna z těch kulek trefí do hlavy je přece tak malá ... ale teď, nebuď malej! Druhý den jsem tam holt musela, bohužel s Aničkou a už mi nebylo dvakrát hej. Jak by si se tam cítil ty se svojí dcerkou?

Jednou mi máma říkala (k tvé poznámce o našem bezpečnějším dětství), že má větší strach o svoje vnoučata, než měla za dětství o svoje děti. Padali jsme a pálili si prstíky o kamna stejně jako naše děti, dokonce i to, že děvčata můžou v patnácti otěhotnět je bohužel problém trvalý, ale v pubertě jsme my mohli akorát propadnout cigaretám a alkoholu, kdežto dnes ... to už si jmenoval sám, ale to jsou věci, které se můžu pokusit ovlivnit, doufám, že se mi to povede.

Nechci zvyklávat tvoji sebejistotu, je to opravdu otázka vnímání a ne bezprostředné blízkosti nějakého nebezpečenstva. Nic s tím nenadělám, co mám rodinu, bojím se :-).
Chci aby byly moje děti šťastné, aby se nemusely bát teroristů a podobných šílenců (tím nemluvím o uchylácích ve tmě parku, to je problém z bodu ad 1 - řešení, nechodit po tmě do nebezpečných míst, snad je to naučím :-).

Sosane, teď nechápu, cos tím chtěl Henri říct. Jedno dítě už má a nemyslím si, že by tudíž nevěděla, co ji čeká za nástrahy rodičovství.

Henri taky jsem tehotna, teprve 17 tydnu, mas naskok. A taky jsem premyslela, zda do tohoto sveta dite privest. Ale manzel to vyresil, ze lepsi to nebude, spis horsi. Tak cekame v zari nase druhe. Jako ty, nikomu jsem to zatim nerekla. Az po vysledku z tripltestu(prvni syn ho mel spatny), ale nakonec to bylo OK. Myslim si, ze nezodpovedna urcite nejsi, to by jsme tehotne byly nezodpovedne vsechy, ne?