Iveta, Alička 7měs. |
• |
7.2.2005 11:12:27
Díky za uklidnění, malá s námi spí od 6tého měsíce a byla jsem z toho trochu nervozní. Postýlku úplně odmítla. Zato v posteli jen zalehne už spinká. Zatím ji taky v noci občas kojím, tak to mám jednodušší. Takže doufám, že časem se přestěhuje do svého a bude to v pořádku.
|
Japi, 17 měs |
• |
30.12.2004 4:15:45
Díky moc. Malá spí s námi a všichni mi nadávají. Přesně takhle si to představuji, že sama časem půjde do postýlky.
|
• |
3.11.2002 1:48:16
Prislo mi naprosto prirozene mit dite od narozeni pri spani vedle sebe, protoze jsem ho pilne kojila a vstat vic nez trikrat v noci z postele me odrovnavalo.
Kdyz jsem ho mela vedle sebe, otocila jsem se v polospanku, dala mu prso a uz ani nevim, kdy prestalo pit. Nikdy jsem zadne z mych tri deti nezalehla ani nepridusila. Asi kolem roku jsem prestala kojit v noci a deti vystehovala z manzelske postele nejdrive do vlastni postylky ve stejne mistnosti a pozdeji do jine mistnosti. Prvni dite trochu protestovalo a nutilo me jeste nejakou dobu zase v noci vstavat, coz me unavovalo, s druhym a tretim nebyl problem - spaly v posteli se sourozenci, mozna jim to nahrazovalo to "rodicovske teplo". Deti dodnes spi docela nerady samy (9, 7, 5), casto si vlezou v noci k sobe navzajem do postele, myslim, ze to lidske teplo maji podvedome rady - coz chapu jako pozitivni, lidske a dobre i pro jejich budouci partnerske vztahy. Sexualni milovani za pritomnosti rocniho vedle spiciho ditete nam s manzelem nedelalo zadne problemy. Nase deti mely a maji dobre spani, takze se nebudily. Johanka |
Zuzava* |
30.10.2002 13:38:16
Já zas nechápu přístup amerických rodičů, co strčí dítě od prvního dne do nejvzdálenější části domu, sice tam instalují odposlech, ale to bych teda klid rozhodně neměla vůbec. To ho mám radši ve své posteli, na očích i na dosah, a důvěřuju svému instinktu matky, že ho nezalehnu a podobně. Zjistila jsem, že jsem tak daleko víc vyspaná, a tím v pohodě i ve dne, prostě klid a pohoda. U starších dětí jsem si ověřila, že do důchodu to dělat nebudou, takže se tím netrápím.
|
Lucka |
• |
26.10.2002 12:10:45
V Americe je možné všechno...
|
Lucka, dvě holčičky |
• |
26.10.2002 12:08:08
Já nevím jestli jsem to pochopila dobře, naše děti chodí spát k nám do postele, když mají potřebu nás mít nablízku. Mají svůj pokojíček i postele. Takže přijdou vždy až v průběhu noci, to už s manželem spíme. To co popisuješ by mi také vadilo a samozřejmě nic takového neděláme, když vedle nás děti leží.
|
sally |
25.10.2002 1:48:26
Holky,
to je sice pěkný, ale všeho s mírou... viděly jste někdy kočku jak "pacifikuje" koťata? I zvířata učí své mladé nějakému řádu, jinak by mláďata později nemohla obstát ve světě. I u zvířat platí, že čím starší mládě, tím přísnější pravidla.... |
Zuzana+dcéra(04/01),syn(07/04) |
25.10.2002 0:57:32
Ahoj!
Svojim príspevkom si ma pohladila po dušičke, pretože takýto názor objavím len zriedkakedy. Väčšinou narazím na príspevky pediatrov, psychológov, pedagógov a pod., ktorí presadzujú oddelené spanie, výchovu už od malička atď. Zaujímavé je, že pokiaľ ide o názor nejakého prírodovedca alebo antropológa, ktorí na spanie detí s rodičmi pozerajú zo svojho odborného hľadiska, tak je veľmi podobný tomu Tvojmu - deti tak ako všetky mláďatá patria k rodičom a potrebujú ich blízkosť cítiť aj v noci. Maj sa pekne. Z. |
• |
24.10.2002 22:26:47
Myslím si (či doufám), že přísné oddělování dětí od rodičů v noci se přežije stejně, jako se přežilo (snad už) oddělování dětí v porodnicích od matek.
Jeden z mých učitelů na přírodovědecké fakultě trefně poznamenal, že kdyby např. v ZOO zacházeli se zvířecími mláďaty tak, jako mnozí lidé s miminky (a měl na mysli právě spani o samotě v postýlce v útlém věku), ihned by na ně vletěli ochránci zvířat a měli by na krku paragrafy o týrání. Jsem profesí biolog (etolog) a všimla jsem si, že namnoze se o právech (a potřebách) zvířat uvažuje rozumněji než o právech lidí - to se týká nejen dětí, ale např. i maminek při porodu. O psychické zdraví svých dětí by se měli strachovat rodiče, kteří je "nechávají vyřvat", aby se děti naučily spát samy a byly tzv. "samostatné" (já bych řekla spíš psychikcy zlomené). Metoda "nic si nevyřveš" samozřejmě funguje, o tom není pochyb. Otázka je, co přesně je výsledkem. Podle mě dítě, které od rodičů žádnou pomoc ani blízkost už neočekává. |
Bára Mašková |
• |
19.10.2002 23:20:35
K tomuto tématu mám vlastní špatné vzpomínky z dětství, nepamatuji se přesně, kolik mi bylo let - 5,6,7,8 ?
Z nedostatku místa v bytě jsem byla nucena spát s rodiči v jedné posteli a do dneška se mi tyto vzpomínky vracejí jako negativní. Sexuální život rodičů nutně narušuje psychiku dítěte a ovlivňuje jeho pozdější sexuální vývoj. Nedoporučuji. |
Další akce nalezte zde
Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.