méně práv než zvířata?

Myslím si (či doufám), že přísné oddělování dětí od rodičů v noci se přežije stejně, jako se přežilo (snad už) oddělování dětí v porodnicích od matek.
Jeden z mých učitelů na přírodovědecké fakultě trefně poznamenal, že kdyby např. v ZOO zacházeli se zvířecími mláďaty tak, jako mnozí lidé s miminky (a měl na mysli právě spani o samotě v postýlce v útlém věku), ihned by na ně vletěli ochránci zvířat a měli by na krku paragrafy o týrání. Jsem profesí biolog (etolog) a všimla jsem si, že namnoze se o právech (a potřebách) zvířat uvažuje rozumněji než o právech lidí - to se týká nejen dětí, ale např. i maminek při porodu.
O psychické zdraví svých dětí by se měli strachovat rodiče, kteří je "nechávají vyřvat", aby se děti naučily spát samy a byly tzv. "samostatné" (já bych řekla spíš psychikcy zlomené). Metoda "nic si nevyřveš" samozřejmě funguje, o tom není pochyb. Otázka je, co přesně je výsledkem. Podle mě dítě, které od rodičů žádnou pomoc ani blízkost už neočekává.