trochu odjinud

Asi máš pravdu, jejich manželství myslím není to co by mělo být, myslím, že se v lásce k té malé tak trochu předhánějí, občas mi to připadá jako souboj koho bude milovat víc: mě já jí vždycky nakrájím maso (opakuju, že její 8 let, moje dítě mělo příbor"zvládnutý" v pěti), nebo mě miluje víc já si s ní v obyváku házím balonem, nebo mě miluje víc já s ní chodím skoro každý den do školy (3. třída), nebo mě miluje víc já nedovolím aby si ji babička vzala na víkend, nebo mě miluje víc já sem vymyslel, že ve škole v přírodě jsme pro ni přijeli o tři dny dřív (trvala asi 10 dní), a podobne. Abych řekla pravdu občas mi to připadá trochu nechutné. Poslední dobou mi připadá, že manžel zřejmě ten boj vzdává, dítě obvykle přeci jenom více lpí na matce. Výsledek je ale ten, že se doma zdržuje co nejméně a stále častěji vyhledává společnost jinou (kamarádi,hospoda, případně jeho rodiče), což je možná ještě horší. Píšu to tady možná dost zaujatě, ale vždycky mě štve, když někam společně jedeme a já vypadám jak macecha, když dětem některré věci přeci jenom nedovolím, nebo když chci po té starší aby mi pomohla s nádobím nebo po té mladší, aby umyla pro všechny jablíčka atd. (přitom podotýkám, že dcery mi pomáhají samy ne z donucení), nicméně v takových chvílích často slýchám, to po nich nemůžeš chtít vždyť jsou ještě malé nebo ty si teda líná a bereš jim jejich dětství atd. Na jedné straně tyto známé nechceme s manželem úplně odstrčit, ale nevím jak dlouho to vydržím s manželem se snažíme už te´d o další dítě a až k tomu co je teď přibydou ještě řeči, že jsme nezodpovědní a nezvládneme výchovu tří malých dětí (no kdybychom je vychovávali takto tak bychom to opravdu asi nezvládli)tak nevim jestli svůj temperament manžel ještě udrží na uzdě. Ještě jednou se tedy omlouvám za "vylití si duše" vím dobře, že to se spánkem v posteli rodičů asi moc nesouvisí. Díky moc