Názory k článku Dítě v posteli rodičů?

Díky za uklidnění, malá s námi spí od 6tého měsíce a byla jsem z toho trochu nervozní. Postýlku úplně odmítla. Zato v posteli jen zalehne už spinká. Zatím ji taky v noci občas kojím, tak to mám jednodušší. Takže doufám, že časem se přestěhuje do svého a bude to v pořádku.

Prislo mi naprosto prirozene mit dite od narozeni pri spani vedle sebe, protoze jsem ho pilne kojila a vstat vic nez trikrat v noci z postele me odrovnavalo.
Kdyz jsem ho mela vedle sebe, otocila jsem se v polospanku, dala mu prso a uz ani nevim, kdy prestalo pit. Nikdy jsem zadne z mych tri deti nezalehla ani nepridusila.
Asi kolem roku jsem prestala kojit v noci a deti vystehovala z manzelske postele nejdrive do vlastni postylky ve stejne mistnosti a pozdeji do jine mistnosti. Prvni dite trochu protestovalo a nutilo me jeste nejakou dobu zase v noci vstavat, coz me unavovalo, s druhym a tretim nebyl problem - spaly v posteli se sourozenci, mozna jim to nahrazovalo to "rodicovske teplo".
Deti dodnes spi docela nerady samy (9, 7, 5), casto si vlezou v noci k sobe navzajem do postele, myslim, ze to lidske teplo maji podvedome rady - coz chapu jako pozitivni, lidske a dobre i pro jejich budouci partnerske vztahy.
Sexualni milovani za pritomnosti rocniho vedle spiciho ditete nam s manzelem nedelalo zadne problemy. Nase deti mely a maji dobre spani, takze se nebudily.
Johanka

V Americe je možné všechno...

Holky,
to je sice pěkný, ale všeho s mírou... viděly jste někdy kočku jak "pacifikuje" koťata? I zvířata učí své mladé nějakému řádu, jinak by mláďata později nemohla obstát ve světě. I u zvířat platí, že čím starší mládě, tím přísnější pravidla....

Myslím si (či doufám), že přísné oddělování dětí od rodičů v noci se přežije stejně, jako se přežilo (snad už) oddělování dětí v porodnicích od matek.
Jeden z mých učitelů na přírodovědecké fakultě trefně poznamenal, že kdyby např. v ZOO zacházeli se zvířecími mláďaty tak, jako mnozí lidé s miminky (a měl na mysli právě spani o samotě v postýlce v útlém věku), ihned by na ně vletěli ochránci zvířat a měli by na krku paragrafy o týrání. Jsem profesí biolog (etolog) a všimla jsem si, že namnoze se o právech (a potřebách) zvířat uvažuje rozumněji než o právech lidí - to se týká nejen dětí, ale např. i maminek při porodu.
O psychické zdraví svých dětí by se měli strachovat rodiče, kteří je "nechávají vyřvat", aby se děti naučily spát samy a byly tzv. "samostatné" (já bych řekla spíš psychikcy zlomené). Metoda "nic si nevyřveš" samozřejmě funguje, o tom není pochyb. Otázka je, co přesně je výsledkem. Podle mě dítě, které od rodičů žádnou pomoc ani blízkost už neočekává.