Názory k článku Úvahy o otcovství

Ahoj Sosane,
i pres varovani jsem si precetla tvou "chlapskou radu". Mam jen otazku, na co jsi podle tebe sbalil svou manzelku?

Ahoj Maary :-)) smekám. A děkuji. Děkuji Tobě, napsals to moc krásně i osudu, mám doma totiž stejně báječného chlapa (nejste Vy, pane, bráchové??? :-)) - pohádku "Pane, pojďme si hrát" asi znáš :-)). Na utírání nosíku, časem i zadečků nevidí nic závadného a já jsem mu vděčná. Vděčná o to víc, že dvojčata znamenají vždycky 2 x. Taky si nemyslím, že když žena muže miluje, chce se jen starat o rodinu, děti a něho. Samozřejmě, to aby byla rodina spokojená je pro mne absolutní priorita, ale jejich spokojenost souvisí také se spokojeností mou. A já potřebuji ještě víc. Třeba i studium, koníčky, práci, ve které chci být úspěšná, alespoň tak, jak se při tom "fofru" dá. Ještěže Vás máme :-))

Mas pravdu, ona to bude nejspis ta zavist..nemusi to myslet zle, ale podvedomi jim neda :-}. Myslim, ze se chovas jako spravny tata a o "atraktivitu sve muznosti" urcite obavu mit nemusis.Manzelka urcite vi,koho doma ma :-}

Napsala bych to asi takhle: o mateřské se bavit moc nemůžu - můj muž v tu dobu pracoval mimo domov, takže až doba poté: doma se nepodílel na ničem, protože on přece musí živit rodinu. Domov byl zanedbaný, dítě také - jeho matka to bezpečně poznala, byla u nás jednou na kafe! Já byla věčně unavená, pochopitelně, protože kromě toho, že jsem se "jenom" starala kompletně o všechno doma včetně zahrádky, jsem taky ještě vydělávala - dvakrát víc, než "živitel rodiny"...když už to dál nešlo, změnila jsem - na naléhání svého manžela - místo. Výsledek? Nejsem unavená a protivná, protože padám na ústa, jsem unavená a protivná, protože nemám co dát do hrnce...a můj muž stejně o dítě ani nezavadil. A v manželské poradně? Já ho, chudáčka, od dítěte úmyslně odstrkuju! Naštěstí jsme se dokázali dát dohormady, domluvit se, teď se situace pomalu lepší...ale hodně pomalu. Je ale vidět, že se manžel snaží, což je víc, než v co jsem ještě před rokem doufala. Takže žádná knížka nebo článek, jenom nevychovanost a neochota nést zodpovědnost za vlastní život - tak bych to viděla já...

Podotýkám jen tak na okraj, že na mimino se ten můj taky těšil...

Ahojky Sosane,

vím, že jsi reagoval na Klářin příspěvek, ale ten byl reakcí na ten původní. Teď se přiznám, že Kláry reakci si moc nevybavuji, ale mám pocit, že byla přiměřená tomu, co se v článku píše. Prostě můžeme se dohadovat, jaký by měl být současný otec, ale pokud chce to, co je v článku, tak se musí chovat jako matka :o) Aspoň je to můj pocit, proč jsem už psala.

Pokud jsou chlapi vyzývání, aby pomáhali, má to svůj důvod - často ten, že ženy, ač na mateřské, stejně pracují, navíc často po nich muži chtějí ještě další věci navíc - aby byli hezké. A po porodu je to fuška :o) Jistěže to tak bylo i dřív, ale dřív byla volnější doba. Dítě se hodilo do šátku, vzalo na pole, šátek se pověsil coby závěsné lůžko mezi stromy a matka mohla v poklidu pracovat. Případně ho frkla na starost starším dětem. Já si s dítětem poradila prakticky stejným způsobem, ale jenom proto, že moje práce je "úřednická" - počítač, obíhaní úřadů... Kdybych měla nastoupit do svého zaměstnání (coby dětská setra), tak už bych neuspěla, protože tam bych s dítětem na zádech neměla šanci. Dneska mají ženy pračky na praní prádla, dřív ale měli lidé jedny šaty na všední den, jedny na svátek, takže údržba byla rychlejší. Dneska má žena mikrovlnky, polotovary a trouby, dřív se vařily jednoduchá jídla - ovesné kaše, brambory na loupačku atd. Rozumíš? Dneska často říkaj - máte míň práce než dřív, ale stejně se vám furt něco nelíbí. Jenže ona to není tak docela pravda. Ale tohle bylo jenom takové odbočení, i když pomoc zmiňuješ, nemám pocit, že by to měl být hlavním problém zmiňovaného článku. V něm podle mne spíš jde o tu citovou či vývojovou stránku dítěte, jak v ní žena zabírá místo na úkor muže.

Že muž chodí s ženou po doktorech - proč ne, manžel taky chodil a teď už se celý třese na první ultrazvuk :o) Pokud to chce dělat, tak proč ne, nemyslím, že by to uškodilo jeho mužství. Navíc já jsem přesvědčená, že i v minulosti byli muži často u porodu. Ono se píše, že ne, že je to moderní záležitost. Já si ale nějak neumím představit, kam takový chlap z chalupy o jedné místnnosti zmizel, když mu několik hodin přes den přes noc žena rodila a porodní bába určitě přivítala nějakou tu pomocnou ruku. Konečně, vzpomínám si, že v jedné lékařské publikaci jsem našla zmínku, že v minulosti o osudu rodiček nerozhodovali ani tak lékaři, že spíš hlavní slovo měli jejich manželé a kněží, a pokud s lékařem nesouhlasili, tak měl smůlu...

nechci se s tebou hádat, asi vím, jak to myslíš. A myslím, že i já uvažuji podobně. Rozhodně respektuji, že manžel má časově náročnou práci a nechci po něm žádné vylomeniny. Když tak čtu, cos napsal, asi doma pomáháš víc, než můj manžel, asi se nad tím budu muset zamyslet :o))

S.