| Klára, 2 raubíři | 
 |
(25.7.2002 20:52:38)
V rámci gender studies se kromě feministických studií objevuje (na západě běžně, u nás, pokud vím, se tomu věnuje snad jenom doktorandka Iva Šmídová na FSS MU v Brně) i pojem mužská studia, která se snaží zdůrazňovat, že pokud mluvíme o ženě,je třeba mluvit i o muži, tedy pokud mluvíme o mateřství a dětství, je třeba mluvit i otcovství. Bez mužů o feminismu prostě mluvit nejde, nemůžeme si je odpárat a ignorovat je. Stejně tak u otců. Problém je, že v naší společnosti jsou neuvěřitelně silně zakořeněné sociální stereotypy - to, co vypadá jako nezpochybnitelné, jasné, to, co se prostě tak dělá. Tedy v praxi: matka je ta, která je intuitivnější, iracionálnější, citlivější, hodnější. Otec je autorita a přichází ke slovu jen tehdy, když je třeba vzít dítě na výlet na kolo nebo ho potrestat (tedy to, co je v článku uvedeno jako autoritativní nasměrování adolescenta a tak úžasně ilustrované fotkou - víkendový či odpolední otec není ten, co dítě soustavně vychovává, ale ten, který ho příležitostně trestá či odměňuje). Teprve až pustíme otce do těhotenských poraden, až budou běžně u porodu a na pokojích s šestinedělkami, až budou maličké koupat, přebalovat, stříhat mu nehtíky, čistit nosánek a dávat mu léky, teprve potom můžeme mluvit o plnohodnotném otcovství. Je jasné, že matka má v praxi navrch, protože jen ve výjimečných případech otec projeví zájem, potřebu a ochotu věnovat se stejně maximálně jako ona čerstvě narozenému dítěti. To není dané biologicky, to nejsou pudy, to je společenstký stereotyp, který muže nutí (mnohdy by se rád zapojil, ale to se přece nedělá, to je ženská práce) z povzdálí pozorovat a vložit se do výchovy jenom když je třeba trestat nebo až když se dítě naučí samo jíst, chodit a čůrat na záchod. (Respektive až ho to matka naučí). Změnit společenské stereotypy je možná těžší než změnit biologické danosti. Umíme udělat z muže ženu a naopak transplantací a hormony, jen těžko ale učíme muže věnovat se vlastním dětem od miminek. Tam podle mě leží kámen úrazu - až budou muži intenzivně vnímat svoje dítě od jeho zplození a zrození, ubude rozvodů, hádek, rodinných krizí a nešťastných mužů a žen. A vůbec tím nechci říct, že na vině jsou muži, jak ženy tak muži ten stereotyp udržují a neustále posilují jeho omíláním.
|
| Sosan | •
|
(26.7.2002 2:20:44)
V reakci na článek kritizuje muže za to, že se nezajímají o čerstvě narozená miminka a neinklinují k tomu jim utírat nosíčky a dělat různé činnosti tradičně považované spíše za ženské. Tvrdím, že by to nic moc dobrého nepřineslo. Být dobrým otcem totiž znamená především být dobrým manželem, jakýmsi prototypem muže, kterého by děti mohly následovat. Který by nebyl asociální rockovou hvězdou ani supermanem ověšeným kulomety, ale přesto byl dostatečně atraktivní pro manželku, aby jej mohla milovat a nacházela ve vztahu s ním potřebné vzrušení a chuť do života. To je myslím pro dobré fungování rodiny to nejdůležitější.
Okázale deklarovaná únava žen z péče o děti je myslím většinou pouhou zástěrkou zahalující ve skutečnosti otrávenost, vyvěrající z pocitu nenaplnění a jakéhosi zahrabání se, způsobenou zejména špatným vztahem k nudnému manželovi. Technicky spořádaná, ale citově chudá manželství jsou nestabilní a rozvádějí se častěji než ta, kde tu nudu ruší třeba i mírná asociálnost manžela, který rodinu spíše zanedbává, ale život s ním má, abych tak řekl, koule. To je nepopulární fakt, ze kterého se musíme učit. Je potřeba být takovým mužem, aby manželku vedle něj bavilo být ženou. Tím, že muž ze sebe udělá chůvu a domácího robota se nepochybně stane pro manželku užitečnějším, ale nikoliv atraktivnějším. A na to by si měly vzpomenou všechny ty feministky, které po tom tolik volají. Měly by více namáhat své mozky aby odhalily, co vlastně doopravdy chtějí a co by jim přineslo v rodině štěstí. Cílem je vzájemné doplnění, ne shoda a zaměnitelnost.
Na muži musí žena něco obdivovat, aby si ho mohla vážit a jedině do takového se může zamilovat. A když bude milovat takového muže, tak ji bude bavit život a ráda ho stráví třeba i doma péčí o ty děti. Tím samozřejmě nechci upírat ženám právo na kariéru, účast v politice a pod., ale ruku na srdce, kolik z nich by při splnění výše uvedené podmínky po tom toužilo? Správným cílem feminismu by mělo být nalezení přirozené, rovnovážné a normální mužské a ženské role hodné následování, v podmínkách současné civilizace. Snaha o vyniknutí individua však dnes staví na odiv spíš kdejaký extrém až úchylnost, ale jak vůbec vypadá normální, přirozená mužská role a normální manželství je zahaleno tajemstvím.
90% časopisů na novinovém stánku se dívá na svět ženskýma očima. A když dám stranou žensky orientované časopisy, tak mi zbyde leda tak čtení o drahých autech nebo hifi, počítače a šmytec. Muž je dnes degradován na stroj na kariéru a vydělávání peněz, zajímající se leda tak o techniku nebo spotřební zboží. A to je špatně, protože v tom evidentně životní štěstí nespočívá.
|
| sally | 
|
(26.7.2002 6:02:06)
Čoveče Sosane,
muž nezanebává ani mě, ani péči o domácnost, ba dokonce není ani trochu "asociální" a přesto pro mě nepřestal být Mužem s velkým M. Nevím, proč by chlap nemohl občas převzít péči o miminko.... hlavně ty sám si to zkus, abys i ty sám zjistil, jak je to s tou "Okázale deklarovanou únavou z péče o děti", co si myslíš, že je pouhou zástěrkou... Pořád nevím, proč by mělo být pro muže takový problém utřít dítěti nos, když ženy dávno přejímají spoustu "mužských" úloh - od vydělávání peněz až po drobné opravy v domácnosti... máš pravdu, vztah by měl být vyrovnaný, ale pěkně bych prosila, z obou stran...
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(26.7.2002 9:03:47)
Sosan,
nemohu s tebou souhlasit, byť vycházíš z většinového názoru a taktéž z většinového standardu. Na úvod musím poznamenat, že nejsem a nikdy nebudu feministkou, dá se spíš říci, že jsem "antifeministka" - nelíbí se mi "většinový" postoj žen k mužům, domnívám se, že je degraduje a dělá z nich hlupáky, určené toliko na vydělávání a předávání peněz; jsou mi z duše protivné ženské "zbraně", ženské "taktiky", které směřují k ulovení a následnému ovládnutí muže. Vlastně i stávající izolace mužů od jejich vlastních dětí je dosti nehumánní a dle mého nesprávná. Tato společnost je možná ekonomicky "patriarchální", ale "emocionálně" matriarchální, protože automaticky přisuzuje ženám "citovost, porozumění, laskavost, vlídnost" apod. Osobně se domnívám, že je to v mnoha (jistě nejméně v 50%) případech přesně naopak. Už mi není 15 a setkala jsem se v životě s mnoha lidmi - a musím říct, že jsem poznala daleko víc zlých, vypočítavých, hloupých a bezcitných žen než podobně defektních mužů. Feminismus (aspoň tedy ten, jaký prezentují časopisy typu Cosmopolitan) očekává od společnosti, že ženu "zrovnoprávní" ekonomicky, zatímco muži ponechá jeho podřízenou pozici emocionální - muž bude nadále ždímaným pitomou, který se nechá nachytat na hezkou tvářičku a dovedně zrobený make-up, pod nímž je ovšem citové i myšlenkové prázdno. Odporné. Vždycky mi bylo podobných mužů líto... za svůj obdiv, lásku, za své peníze, dostávali maximálně "připuštěnku" do ložnice a klamný pocit, že jim kamarádi závidí pěknou kočku. Nevidím rozdíl mezi takto fungujícím vztahem a prostitucí. Vlastně ano, vidím. Prostituce je čestnější, neboť obě strany od začátku znají pravidla.
Shodou okolností jsem měla včera telefonický hovor se svou dlouholetou kamarádkou. Obě čekáme miminko, ona o tři měsíce dříve. Mimo jiné jsem jí vyprávěla, jak je můj nastávající manžel nadšený ze svého otcovství, jak něžně nenarozené miminko oslovuje a jak krásně se "mazlí" s bříškem. Kamarádka na to reagovala slovy: "A není on trochu na hlavu? Můj muž si mého bříška ani nevšimne, natož aby na něj sahal. Nedělal to ani když jsme čekali první dítě."
Přišlo mi to dost smutné. Jedna z nejkrásnějších a nejintimnějších věcí mezi dvěma lidmi je chápána jako "úchylka", protože je přece běžné, že muž o tyto věci zájem nemá, muž pouze živí a na nějakou citovost nemá nárok (nárok; nevěřím totiž, že by o ni neměl zájem). Je totiž od malička veden k tomu, že se to nehodí, že je to jen pro ženské.
Otec mého dítěte nevydělává těžké peníze. Není "v balíku". Nemá vilu, auto, a nekupuje mi každý týden kytici růží nebo francouzský parfém. Ostatně ani to od něj nechci a spíš bych se urazila než zaradovala, kdyby něco takového udělal. Vím ale, že bude skvělý táta, kterému nebude dělat potíže utřít prckovi nos, přebalit ho a nakrmit. Myslím, že víc svému dítěti dát nemůže. Bez drahých hraček a značkového oblečení se dítě obejde, ale bez lásky OBOU rodičů se z něj nikdy nemůže stát povahově "nedeformovaný", šťastný a vyrovnaný člověk. Myslím si, že to je mnohem víc. Nevyměnila bych svého citlivého, chápavého, milujícího partnera za žádného "pracháče", který se chodí domů jen vyspat a s dítětem si jednou ročně vyjede na tom kole (viz ilustrace k článku).
Za současný stav si vlastně můžeme samy. Ženy totiž od dětství vychovávají muže tak, aby byli "chlapáci", kteří se neztrapňují něčím tak nízkým, jako špinavou plenkou. Nebudeme-li své děti vychovávat takto "vyhroceně" ("Jeníčku, neber Elišce panenku, panenka je jenom pro holčičky!"), bude další generace otců úplně jiná. A řekla bych, že daleko lepší...
|
| Maary | 
|
(26.7.2002 10:28:32)
Napsal jsem dlouhý článek o svých pocitech, ale zase jsem ho smazal. Napíšu pouze zkratku...
Když má muž být takový, jak ho popisují ženské časopisy, tak by potřeboval, aby dny měly 48 hodin.
Dnešní moderní muž se podle mého názoru dostává do velikého presu.
Když chci být doma s manželkou a pečovat o ní a o našeho Matýska (což velmi rád dělám), přebalování, koupání, oblékání, čištění pupíku, nosu, uší, chování, uspávání, zpívání pro mě není problém, tak zanedbávám práci a vydělám méně peněz. Nehledě na to, že mám strach, abych zůstal pro manželku atraktivní, aby ve mě stále viděla toho chlapa, kterého si brala. Když budu chtít vydělávat více peněz, aby mohli oba mít relativní blahobyt, budu je zase zanedbávat. Opět může nastat situace, že mě manželka přestane mít ráda, protože se jim nevěnuji.
Muži sami si v tomto nepomohou. Musejí jim v tom pomoci jejich manželky. Muži také potřebují ujišťovat, že jsou pro ženu nepostradatelní, že je má moc ráda a že jsou pro ní stále atraktivní.
Ještě bych napsal pár řádků k tomu, co napsala Monty...
Během těhotenství jsem obskakoval manželku, jezdil s ní na ultrazvuky, mazlil se a mluvil s bříškem, doprovodil jí i párkrát do gyn. poradny (škoda jen, že jsem nemohl do ordinace). Když jsem se o tom zmínil v práci před kolegy a kolegyněmi, před příbuznými, většina na mě koukala, jako že jsem nějaký nenormální. Slýchal jsem reakce typu "ono tě to přejde" "no jo, první děcko..." Myslím, že vím, z čeho tyto reakce pramenily.
Od chlapů to bylo proto, že jim to opravdu přišlo jako něco úchylného. Od žen, typuji, závist... Ony to neměly, tak proč by to měla mít moje manželka... Tak mě radši budou pomlouvat nebo se mi posmívat, že nejsem chlap a třeba toho taky nechám....
A tento styl pokračuje i teď během šestinedělí... Jak jsem již psal, když jsem doma, malého přebaluji, koupu, oblékám, chovám... Ne pokaždé, ale tak se nějak normálně střídáme.
A opět reakce okolí: "ono tě to ještě nepřešlo?" "no u prvního ti to možná chvíli vydrží..."
A řekl bych, že toho přibývá spíše ze strany žen. A dokonce kamarádek, momentálně také maminek malých dětí... Ptám se PROČ?
|
| Ája | •
|
(26.7.2002 10:49:16)
Ahoj Maary,
že by bledá závist? :)))
Prosím, prosím, nenech se odradit hloupými řečmi (nejradši bych za ně střílela), byla by to hrozná škoda. Mně Tvůj přístup připadá ideální. A taky by byla škoda, kdyby sis myslel, že by Tě Tvoje žena mohla přestat mít ráda, protože míň vyděláváš.
Jak čtu Tvůj příspěvek, uvědomuju si, jak moc je důležité, abychom my holky vám klukům říkaly, že si ceníme a vážíme toho, co pro nás děláte.
Ahoj a moc držím palce, aby sis nic nedělal z idiotských poznámek.
Ája
|
|
| Iva | •
|
(29.7.2002 16:45:52)
Mas pravdu, ona to bude nejspis ta zavist..nemusi to myslet zle, ale podvedomi jim neda :-}. Myslim, ze se chovas jako spravny tata a o "atraktivitu sve muznosti" urcite obavu mit nemusis.Manzelka urcite vi,koho doma ma :-}
|
|
| Sosan | •
|
(29.7.2002 18:24:57)
Zdar Maary! Jenom jedna chlapská rada, ženské ať teď dál nečtou. Den má fakt jenom 24 hodin. Snaž se, aby sis alespoň občas našel čas i na nějaké svoje hobby nebo něco, co jsi dělal za svobodna a co bylo na tvé osobnosti atraktivního. Když budeš jenom vydělávat peníze, šišlat manželce na bříško a vysedávat s ní u gynekologa ve frontě (+ přebalovat, vařit a já nevím co všechno se ještě doma dělá :-) a na další ti už nezbyde čas, tak s tebou ta ženská nevydrží. Jo, jde to tak dělat chvíli, je to první dítě a chápu, že jsi tím unesen. A v podobném duchu bys asi měl chápat ty rady těch lidí okolo. Ona to jen ta závist není, proč ti to říkají. Zbalil jsi snad manželku na to, že jsi s ní chodil ke gynekologovi?
|
| Caramba | •
|
(29.7.2002 20:58:51)
Ahoj Sosane,
i pres varovani jsem si precetla tvou "chlapskou radu". Mam jen otazku, na co jsi podle tebe ze jsi sbalil svou manzelku?
|
|
| Caramba | •
|
(29.7.2002 21:02:47)
Ahoj Sosane,
i pres varovani jsem si precetla tvou "chlapskou radu". Mam jen otazku, na co jsi podle tebe sbalil svou manzelku?
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(29.7.2002 22:39:52)
Asi jsem z jiný planety nebo co... ale on ještě funguje princip opičí tlupy, kde se samičky točí vždy jen kolem nejsilnějšího samce, co umí nejvíc řvát a ostatní maskulina v tlupě zpacifikuje dobře mířenou ranou? Proboha, Sosane, to cos napsal ve své "chlapské radě" myslíš opravdu vážně? Pochopila bych, kdyby tvé názory vyznával patnáctiletý puberťák, ale od dospělého člověka mě to docela překvapuje.
Představ si, že mě na mém budoucím manželovi snad ze všeho nejvíc "imponuje" to, že je citlivý, něžný, milující; že nedělá trapná a laciná chlapácká gesta, protože takových týpků jsem si v mladším věku užila až dost. Jeden mne dokázal zkopat okovanou botou do ledvin tak, že jsem tři týdny močila krev, druhý mne honil v opilosti po bytě s nožem... etc. etc.
Jsem opravdu ráda, že existují muži jako Maary nebo můj přítel, protože ve světě plném "Sosanů" bych nejspíš musela zůstat stará panna...:o)
|
|
| Lida a 2holky | 
|
(30.7.2002 10:55:09)
Sosane,
a premyslel jsi, ze treba tvoje manzelka by rada take delala neco, co delala za svobodna? Ona te taky "nesbalila" proto, ze mela velke bricho, rodila a sedela u gynekologa!
|
|
| Jarka, dvě dcery | 
|
(30.7.2002 11:32:16)
Sosane, už jsi vyšel základku? :o))) Takhle neuvažuje ani 16-ti letý chlapec mé dcery. :o)))
|
| Sosan | •
|
(30.7.2002 12:22:00)
Hned v úvodu jsem psal, že to ženský nesmějí číst :-) Přitom tady není jediná reakce nějakýho chlapa. Tak až dneska přijdete domů, tak dejte diskusák přečíst vašim drahým polovičkám, ať napíšou, co si o tom myslej oni, co je podle nich otcovská role. Ale nebijte je pak moc...
|
| Jarka, dvě dcery |
|
(30.7.2002 12:25:11)
A pane učiteli, pane učiteli, ještě, než splním domácí úkol, mohla bych vědět, co je podle tebe "otcovská role"? :o)))
|
| Sosan | •
|
(30.7.2002 14:03:10)
No, tím se právě zabývá hned můj první příspěvek v diskusi. Je poměrně obsáhlý. Zdůrazňuji v něm především to, že muž a otec nesmí být jenom moula, který vydělává peníze pro rodinu a zbytek času pomáhá v domácnosti, i když v první fázi po narození dítěte (zejména v šestinedělí) mu na nic jiného asi nezbyde čas. Ale později se musí zase probrat a nalézt sám sebe jako chlapa a otce, jehož funkcí v rodině bude něco víc než jen pomoc manželce s domácími pracemi a vydělávání peněz. Musí nalézt svůj specificky mužský vztah k dětem a doplnit manželku, ovšem nikoliv tím, že se bude chovat zženštile a bude ji duplikovat (což požadují prakticky všechny příspěvky žen v diskusi), ale právě tím, že celému rodinnému životu dodá jakési koule, šťávu, náboj a svěžest nebo jak si to chcete nazvat a tím přinese do rodinného života více štěstí než tím, když veškerý čas, který mu zbyde na rodinu věnuje domácím pracem, aby odlehčil manželce, která se cítí být zneužívanou pradlenou. Jen si vzpomeňte na film "S tebou mě baví svět". Vždyť to "výchovné působení" se právě nejúčinnějí dělá osobním příkladem. Ale tomu, jak by to mělo vypadat, jak to kdo dělá, kde na to bere čas a jak si to organizuje se věnuje velmi málo pozornosti a to i ve speciálních časopisech pro rodiče. Důsledkem toho, je jakási krize otcovství a potažmo celých rodin - viz hlavní článek.
|
| Lida a 2holky |
|
(31.7.2002 10:50:15)
Sosane,
ja si vubec nemyslim, ze se chlap chova zzenstele, kdyz pomaha manzelce s domacnosti a s ditetem. Pises o tom, ze muz ma sve specificke misto v rodine a ze musi prispivat do vztahu, aby ho obohatil. Ano, presne tak. Problem je pouze v tom, ze rodina prochazi ruznymi obdobimi - jedno obdobi je prave narozeni deti. V tomto obdobi tvoje manzelka a i dite, velmi oceni, kdyz otec "pomuze" s domacnosti. Proc se vyjadrujes " o duplikaci" prace matky? Nikde neni dano, ze se o dite ma starat jenom matke, a ze vedeni domacnosti je pouze vec zeny? Pokud v tomto obdobi pomuzes zene s domacnosti, je to presne to, za co te tvoje zena bude milovat. Take si vypestujes daleko blizzi citovy vztah ke svemu diteti.
Jenom tak na okraj. Muj manzel je "velitel" domacnosti - a jde mu to lepe nez me!!!! A ja ho za to moc miluji. Vubec neni zzensteli, je to chlap jako hora - a ma muj velky respekt a i od svych deti (ma jich 5 - 3 dospele a 2 baby). Ziji v Anglii, a tady je uplne normalni, ze se otec podili na domacich pracech - vetsinou nakupuji a vari (pozor, tady mnozi muzi vari lepe nez zeny - a chlubi se tim!!) Pokud jdes v sobotu rano do supermarketu, vidis tam nakupovat prevaznou vetsinu otcu se svymi ratolestmi, zatimco mama si doma muze po tydnu alespon "trosicku" prispat!
Muj manzel zvlada prebalovani, krmeni a koupani se stejnou bravurnosti jako ja, a nikdy by ho ani nenapadlo, ze by byl zzensteli. Moje holky ho miluji a jsou moc a moc stastne v jeho pritomnosti. A jeste jedno, jeho 3 dospele deti z prvniho manzelstvi maji k nemu nepredstavitelne nadherny vztah. Jsou velmi dobre vychovane, nikdy s nimi nebyl zadny problem (ani v puberte) a sveho otce si moc a moc vazi (jezdi nas navstevovat pravidelne o vikendech a kazdy rok s nami jezdi vsichni na 14 dni na dovolenou - kolik deti ve veku 21-23 jezdi se svymi rodici "rady" na dovolenou????)
|
| Sosan | •
|
(31.7.2002 13:04:34)
Teda, ty děti, co s nima nebyly v pubertě žádné problémy a rády jezdí se svými rodiči ve 23 letech na dovolenou - to čumim, to je div přírody. Podle mě to bude ale opět ne tím, že váš manžel je pánem domácnosti, ale tím, že je pro ně atraktivní ještě něčím jiným, co jste zatím neuvedla. A možná právě proto, že jste si dokázali chytře zorganizovat péči o domácnost vám na to něco zbyde čas.
Nejsem proti tomu, aby doma pomáhali muži, když to žena nestíhá. Nikdo přece nechce mít doma manželku sedřenou a věčně otrávenou, což by byl jistě výsledek toho, kdyby jí nikdo nepomáhal. Ale péče o domácnost je jen nutnost pro přežití, nic víc. Není smyslem rodinného života a nesmí zabírat více času, než je nezbytně nutné. Teprve to, co se stihne dělat s dětmi ještě mimo ty základní povinnosti (jako je zaměstnání, péče o domácnost, vaření, koupání atd.), to je to nejpodstatnější, co činí děti i celou rodinu šťastnými. Dobrou fintou může být například některé domácí práce uzpůsobit jako hru, které se mohou děti účastnit, tím se zase ukradne trochu toho nešedivého času navíc.
|
| Lida a 2holky |
|
(31.7.2002 15:59:20)
Sosane,
mas pravdu. Neni to jenom tim, ze muj muz je "panem domacnosti" a pomaha s domacimi pracemi. (Mame na ty nejvice casove narocne uklizecku). Ano, je to tim, ze muj manzel se detem vzdy hodne venoval. Ale zase na druhou stranu ma "pointa" byla, ze muz nemusi byt zzensteli, pokud se na domacich pracech a "starani" o deti aktivne podili.
|
|
| Sylvie | 
|
(31.7.2002 18:59:43)
Sosane,
víš, co se mi vás, mužích (naštěstí pouze některých, a je vás čím dál míň) velice "líbí"? Že pokud doma hejbnete zadkem, mluvíte o "pomoci manželce". Oprav mě, pokud se pletu, ale v domácnosti žije nejenom žena, ale i muž a často i děti. Proč by se tedy i oni neměli zcela samozřejmě podílet na údržbě domácnosti? U nás péče o domácnost funguje tak, že kdo má čas, udělá potřebnou práci. Teď jsem s dcerou na mateřské, takže většinu během dne udělám já, dokud jsme děti neměli, uklízel ten, kdo byl zrovna doma. Takže když jsem přes víkend byla v práci a manžel měl volno, zcela samozřejmě uklidil. Kolikrát když vidí, že nemám chuť do vaření, tak mě prostě vyhodí od plotny a "něco" (pokaždé špagety) uklohní on. A nepředhazuje mi, že mi "pomáhá", prostě to bere jako samozřejmost, možná proto, že nějaký ten rok žil sám a předtím se staral o babičku, která sice byla až do konce života v základních věcech soběstačná, nicméně ke konci trošku "mimo", čemuž odpovídal i stav domácnosti. Jasně, jsou věci, které nevidí - špinavá vana, záchod, děravé ponožky..., takže ty zbydou vždycky na mne. Samozřejmě, pokud je tvoje žena v domácnosti a nepracuje ani neskáče kolem dětí na mateřský, tak se omlouvám, jestli domácnost je "jejím povoláním", tak šel můj příspěvek mimo.
S.
|
| jodsksg | 
|
(20.8.2002 21:44:29)
chci jen rict, ze jsem byla zvedava na nazory chlapu. precetla jsem si to,co napsal Sosan a proste s nim UPLNE ve vsem souhlasim
a az najdu toho, ktery CITUJI SOSANA "bude pro mne dostatecne atraktivni,abych ho mohla milovat a nachazela ve vztahu s nim potrebne vzruseni a chut do zivota" , tak pro mne neni pomoc v domacnosti dulezita. jelikoz jsem v prvnim manzelstvi tu pomoc dostavala, ale ten vztah jinak ztratil jiskru je pro mne deleni domacich praci veci nepodstatnou.
my zeny bychom si mely uvedomit, jestli toho od tech chlapu nahodou nechceme moc:
perfektni kamarad, milenec, otec a to jeste s vysokym vydelkem, ktery se stara s nami o deti i domacnost ... tak pokud nekdo takovyho znate a je taky dobre vypadajici a volnej, tak mi dejte vedet :)))
a faktem je, ze zenske problemy se pretrasaji v kazdem casopise.je to porad dokola a tak uz to ani nekupuju, ale pro chlapi opravdu nic na cteni neni.
j.
|
| Sylvie |
|
(20.8.2002 23:48:36)
Janino, a co chcou chlapi po nás?
Perfektní kamarádky, atraktivní milenky, matky a to ještě s aspoň nějakým výdělkem, která se stará o děti i domácnost a sem tam v ní i opraví to, na co manželovi "nezbývají síly"...
Kurňa, že bychom narozdíl od chlapů byly tak výkonné a vynikající? :o))
S.
|
| jodsksg |
|
(21.8.2002 13:47:27)
no jasne, ze jsme vykonnejsi, silnejsi a lepsi :))
je preci znamo, ze to silne pohlavi je v podstate pohlavim slabsim (staci jen pohled na muze, ktery dostal kasel ... vypada, jako by mel zemrit!!hihi)
nedavno jsem nekde cetla, ze muzi v domacnosti umiraji v prumeru o 10 let drive, nez ti, co si "hraji na zivitele". pry je to tim, ze ta vymena roli je stresuje.
myslim, ze generaci chlapu, kteri to budou v pohode zvladat si musime teprve vychovat. a proto muj Marcel dostal k 2. narozeninam velikou kuchynku (kdyz uz mu u nas doma nemuzeme predvest deleni praci v domacnosti), coz mi jedna kamaradka pochvalila a druha rekla, ze neni dobre kupovat holcici hracky pro chlapecky.
ale myslim, ze podstatou diskuse melo byt otcovstvi a ne domaci prace ... takze se ted jdu vrhnout na domacnost, jelikoz mi nema kdo pomoct
ale mam vlastne jeste poznamku : tim,ze neziju s Marcelovym tatou ziskal malej uz ve 13 mesicich sveho otce tak, jak si to maminky preji. tatinek pro nej vari, pere, uklizi po nem, ale hlavne si s nim hraje a ma na neho spoustu casu, coz by urcite nebylo tak intenzivni, kdybychom zili spolecne. Marcel je temer kazdy vikend u taty a k tomu jeste ca. 6 tydnu dovolene. My rodice totiz zastavame nazor, ze jelikoz je to dite spolecne, starame se o nej oba dva, protoze deti potrebuji oba rodice.
J.
|
|
|
|
|
| sally |
|
(31.7.2002 19:40:48)
Sosane,
já jsem taky jezdila s našima dlouho na víkendy a dovolené - a nebylo to proto, že bych neměla dostatek kamarádů, naopak. S našima to bylo prostě prima. ALe jak tak sleduju tvé příspěvky, ono ti uniká víc věcí.... :-))
|
|
| Jarka, dvě dcery |
|
(1.8.2002 6:26:01)
Sosane, když byly mé mladší dceři tři týdny a starší tři roky, onemocněla jsem dost těžkou chřipkou. Manžel musel zůstat doma a převzít za mě péči o děti i domácnost. Týden jsem byla opravdu neschopná se o cokoli postarat. Užil si. Uklízel, pral, žehlil prádlo a plíny /tehdy nebyly papírové/, vyvářel lahvičky a dudlíky, protože se mi vinou vysokých horeček ztratilo mléko a nemohla jsem kojit. Vařil, chodil s dětmi na procházky, nesměl zanedbávat starší dceru, bylo nutné si s ní povídat, hrát, zabavit jí. Od rána do pozdního večera se nezastavil a pak padl do postele jako podťatý, aby ve dvě vstal, ukvrdlal Feminar, mimo to vstával k plačícímu miminku ještě několikrát, ráno mezi pátou a šestou definitivní budíček a zase ten samý kolotoč. Po týdnu odcházel do práce se slovy:"kdybych ti někdy řekl, že se doma flákáš, dej mi, prosím tě, pár facek." A skutečně ho tato zkušenost jaksi "poučila" a nikdy! se neuvolil k nějaké "pomoci" až ve chvíli, kdy jsem se únavou sotva držela na nohou. Podílel se na všem zcela samozřejmě a průběžně. Nakupoval, vešel prádlo, hodně se věnoval starší holčičce, alespoň jednou v týdnu za mě převzal noční vstávání k miminku, abych se alespoň občas mohla vyspat celou noc. Přesto mu zůstalo dost energie na záliby apod.
Promiň, ale všechny ty tvé řeči o pořádném, imponujícím manželovi jsou podle mě jenom zástěrka a maskování vlastní lenosti a neochoty dělat i práce, které nejsou zrovna záživné. Jenže i o tom je život. A pokud se dospělý muž rozhodne založit rodinu, neměl by si manželku plést se svojí pečovatelkou.
|
| Lida | •
|
(1.8.2002 13:12:43)
Sosane,
tak uz jsi zjistil, co je pro zeny na chlapech pritazlive??? A zejmena pro matky malych deti na jejich muzich..... vypada to,ze "velke svaly, ramena a "drsne" reci" to asi nebudou!
|
| Sosan | •
|
(1.8.2002 16:58:21)
Jo, zjistil, dávno před touto diskusí. Nevím ale, že bych tady psal o velkých svalech a drsných řečech...
|
|
|
|
|
|
|
|
| Nem | •
|
(30.7.2002 12:52:31)
Otcovská role je v mém případě živit rodinu a podílet se na výchově co mi čas dovolí. Jinak to záleží na okolnostech a roddiných poměrech.
|
|
| Petrus | •
|
(31.7.2002 2:22:53)
No, Sosane, jestli ti dobře rozumím, tak říkáš, že pro dobré manželství není ani tak důležitý, zda muž doma pomáhá, jako to, zda ještě dokáže své ženě imponovat. Kdybys zvolil jiný příměr, než toho mírného asociála (napadá mě citát z Jarka Nohavici: "tělo Ramba, hlava Havla"), tak by sis možná ušetřil některé podrážděné reakce. Ono je to tak, že každýmu imponuje něco jiného a s léty se to ještě vyvíjí. Některá obdivuje muže, který je citlivý a zastane všechny domácí práce, jiná má ráda takovou tu renesační osobnost se širokými zájmy, někomu zase imponuje úspěšný podnikatel, který v tý džungli zůstal pozorným manželem a dokáže zabezpečit rodinu. Vlastně nadhazuješ dva okruhy problémů. První je o uspořádání chodu rodiny. Souhlasím s Ájou, že mluvit o "správné mužské a ženské roli" (a "plnohodnotném otcovství"=Klára) je nesmysl, protože nějaký univerzální vzorec dobře vybalancovaných vztahů neexistuje. Ty vyznáváš jakousi zmodernizovanou variantu tradiční rodiny. Nic proti tomu, pokud vám to klape a ty svou roli neodvozuješ z listů apoštola Pavla jako Cyril Svoboda. Ale proč by to jinde třeba nemohlo fungovat tak, že kariéru by dělala žena a muž by s dítětem trávil aspoň část MD? A teď k tomu, jak předcházet rozvodovosti. Píšeš, že nejdůležitější je snažit se neztratit doma atraktivitu, aby manželka mohla svého muže milovat a po jeho boku se těšit z života, který má ty správný grády. No, mě by teda stačilo, kdyby ta moje pochopila, že muži jsou poněkud zvláštní bytosti ("chlapáci" mi snad prominou následující generalizaci): Na jednu stranu chceme řídit zeměkouli, ale současně jsme tak "křehcí", že k "životu" potřebujeme od ženy i trochu obdivu a uznání (a asi naopak, do ženské duše nevidím). Jenže po čase se některé věci jeví jako samozřejmost a hlavně, pro některý manželky je dost těžký otevřeně deklarovat svůj obdiv, protože na rozdíl od žen zvenku znají ze zatracený blízkosti nejenom mužovy klady, ale i jeho slabosti (ta moje, aby některý věci nemusela říkat moc nahlas, si vypěstovala skutečně zajímavý způsob oceňování: "To teda nevím, co na tobě X,Y,Z vidí"; načež mi oznámí, čím jsem si zasloužil to ženské uznání). Věcnou souvislost mezi pocitem nedocenění a rozvodovými statistikami snad nemusím rozvádět. Jo, ještě něco: Sosane, Maary, Robine, etc., fakt jsme asi "zajatci" stereotypních rolí. V opačném případě bychom nekrafali v "ženských" rubrikách a psali do "Mezi námi muži". Ale asi to znáte: "Muži nepláčou" (tenhle blud vtloukám synovi do hlavy taky) a na pochopení a pofoukání bolístek jsou nejlepší ženy. Pak se ale nemůžeme divit, že "mužská role" se řeší leda tak v ženských časopisech a Iva Šmídová z brněnské FSS si o nás píše doktorandskou práci. Tak aspoň dodatečně pochválím pana Bakaláře za dost dobrej článek.
|
|
|
|
|
| Daniela, dvojčata | •
|
(29.7.2002 20:44:32)
Ahoj Maary :-)) smekám. A děkuji. Děkuji Tobě, napsals to moc krásně i osudu, mám doma totiž stejně báječného chlapa (nejste Vy, pane, bráchové??? :-)) - pohádku "Pane, pojďme si hrát" asi znáš :-)). Na utírání nosíku, časem i zadečků nevidí nic závadného a já jsem mu vděčná. Vděčná o to víc, že dvojčata znamenají vždycky 2 x. Taky si nemyslím, že když žena muže miluje, chce se jen starat o rodinu, děti a něho. Samozřejmě, to aby byla rodina spokojená je pro mne absolutní priorita, ale jejich spokojenost souvisí také se spokojeností mou. A já potřebuji ještě víc. Třeba i studium, koníčky, práci, ve které chci být úspěšná, alespoň tak, jak se při tom "fofru" dá. Ještěže Vás máme :-))
|
|
|
| Ivana,holcicka | •
|
(29.7.2002 16:42:50)
Vyborna, vyzrala reakce. I.
|
|
| Renee, zatím bez drobečků | •
|
(1.8.2002 11:31:25)
Mila Monty,
chci reagovat na jednu myslenku v tvem jinak velmi sympatickem prispevku, protoze odrazi vetsinovy pohled, ktery je zavinen nedostatecnou informovanosti a nekdejsi mirnou propagandou v mediich devadesatych let.
Predne: Cosmopolitan rozhodne nema s feminismem nic spolecneho a ani se tak netvari. Vyuzivani muzu, manipulace s nimi, pouzivani "zbrani" a "taktik", to jsou veci, s kterymi naopak feminismus (snad krome radikalnich excesu, ktere ale u nas nemaji zastoupeni) bojuje a vidi v nich stereotypy patriarchalni spolecnosti. Totiz: funguje-li komunikace mezi muzem a zenou tak, ze i zena muze jako rovnocenny partner na rovinu vznaset prani a pozadavky, pak neni nutne, aby pouzivala zenske zbrane. Po te rovnocennosti (nikoli stejnosti) a po tom partnerstvi prave feminismus vola, stejne jako po tom, ze muz nebude manipulovan a vyuzivan a zene nebude vnucovan jediny zpusob, jak zit. Odpad typu Cosmopolitanu, Elle, Harpers Bazaar a pod. radostne konzervuje prezite stereotypy (prevazne za pomoci redaktorek-zen - jejich skoda) a vnucuje svym ctenarkam dojem, ze jejich muzi jsou mirne emocionalne tupi, s jistou sikovnosti vyuzitelni, slabi a zmateni tvorove. Zena, ktera tuhle predstavu prijme, si jeji pomoci patrne kompenzuje pocit neuspokojeni a nenaplneni, ktery ji v takovem nerovnem (na obe strany) souziti pronasleduje.
Takze tak to vidi feminismus. Zacnete-li vnimat za timto myslenkovym smerem obsah, nikoli jen ten pejorativni nadech, ktereho se mu v nasi zemi stale jeste dostava (i zasluhou zen samozrejme), nemuzete s nim nesympatizovat Neob se mylim?). At jste muz, nebo zena. Role pohlavi ve spolecnosti totiz neni zenska otazka. Je to LIDSKA otazka.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(1.8.2002 12:40:25)
Renee, díky za vysvětlivku... já se opravdu s termínem "feminismus" setkávala jen skrze časopis Cosmopolitan - cca rok jsem pro ně jako externistka připravovala rubriku o knížkách a to, co jsem si díky této zkušenosti všechno přečetla mně docela šokovalo. Nedávno mi kamarádka přinesla Cosmopolitan (neviděla jsem ho od doby, kdy mi přestal chodit "autorský" výtisk) a večer jsme se nad ním s mým přítelem docela dobře pobavili. Nejlepší byl článek o tom, co žena SMÍ a co NESMÍ dělat před svým partnerem. Tak například smí před mužem opilá zvracet a on jí smí držet vlasy, ale NESMÍ před ním chodit v teplákách. Úžasné. Jsem ráda, že feminismus takhle nevypadá; to, co píšeš ty, mi připadá daleko stravitelnější...:o)
|
|
|
|
| Ája | •
|
(26.7.2002 10:12:16)
Ahoj Sosane,
v něčem s tebou souhlasím, v něčem ne. Stejně jako ty si myslím, že být dobrým otcem a dobrým manželem spolu úzce souvisí, a podobně jako Ty mám zkušenost, že nejlépe v mém okolí fungovaly ty rodiny, ve kterých rodiče nebyli jenom rodiči, ale také partnery, kteří si ponechali ve vztahu místo i jeden pro druhého.
I já si myslím, že partnery by měl život s tím druhým bavit. Na rozdíl od Tebe si ale nemyslím, že jediným zábavným mužem pro ženu je mírný asociál a že slušňák, co se podílí na domácích pracích a utírá miminku nos, je nutně otravný, ničím neimponující bačkora. Proč si to myslíš? Na jednu stranu se ti nelíbí, že jsou muži degradováni jen na vydělávače peněz, ale na druhou stranu se domníváš, že si žena toho, který se podílí na domácích pracích, nemůže vážit a obdivovat ho. Tak co bys tedy vlastně chtěl?
S mým mužem se o práce okolo domácnosti dělíme a je to jedna z mnoha věcí, za které si ho vážím. (Občas mívám pocit, že toho dělá víc, než já, a popadne mě špatné svědomí a chuť mu to nějak vykompenzovat).
S tím, že "když bude žena milovat svého muže, tak ráda stráví život doma péčí o děti" nesouhlasím. Láska je velmi, velmi podstatnou součástí života, ale nikoli jedinou. Nejsme přece všichni stejní, někoho to tak uspokojuje, jiný by se z toho zbláznil. Vždycky je na těch dvou, jak se v rámci své konkrétní situace domluví. Mluvit o “správné mužské a ženské roli” je nesmysl. Nikdo pořádně neví, co to je, a stejně to funguje u každého jinak, důležité je, aby to fungovalo ke spokojenosti obou stran, a tu rovnováhu si musí každá dvojice najít sama. K čemu by bylo třeba dobré, kdybych doma prosazovala, že vařit budu jedině já, protože jsem ženská, když mého muže to moc baví a mě až zas tolik ne? A kdyby on měl zábrany typu “sice mě to baví, ale jsem chlap a tohle je ženská práce, tak to přece nebudu dělat”, tak bychom byli nešťastní oba.
Kdyby se mě někdo zeptal na jednu věc, kterou považuji ve vztahu za nejdůležitější, asi bych odpověděla, že je to ochota naslouchat přáním a potřebám toho druhého a snažit se jim v maximální možné míře vyjít vstříc, ale tak, aby přitom člověk zůstal sám sebou. Je to práce na celý život a žádná sranda, ale myslím, že to stojí za to.
Souhlasím s Tebou v tom, že se v médiích prezentují v převážné většině vztahy nefunkční nebo jinak narušené (jako dítě jsem z toho měla docela trauma, protože jsem si myslela, že jsme asi nějaká nenormální rodina, když se rodiče nerozvedli, táta mámu nemlátí a ona mu nedělá hysterické scény). Ale kam bychom přišli, kdybychom dali jenom na média. Časopisy na stánku radši nečti, kdo si myslí, že jsou obrazem toho, jaké mají normální lidi názory, je cvok. Život je jinde :))
|
|
| Sylvie |
|
(26.7.2002 11:16:05)
Sosane, ahoj, ráda tě zase vidím :o)
Problém je, že vy muži nevíte, co chcete... Článek se v podstatě zabývá tím, že matka má na dítě větší vliv než otec a že to není správné. Klára nabízí řešení - pokud se muži budou o dítě víc zajímat, tím na něj získají i větší vliv. A světě div se, tobě se to nelíbí. Co tedy navrhuješ jako řešení současné situace?
Podívej se do článku:
1. orientace ve světě dětí - je mi líto, ale i kdybys sis přečetl tisíc různých příruček, nic to nevypovídá o tom, co chce zrovna tvoje dítě. To se naučíš poznat tím, že se děcku věnuješ, necháváš se zapojit do jeho hry.
2. výhody matek u rozvodu - jednak je v článku zmiňováno, že matky vědí od svých kamarádek, co je u soudu čeká, čímž oproti mužům získavají výhodu. No jo, ale proč to samé nevědí i otcové? Vždyť žena se rozvádí vždycky s mužem, takže i muži by měli mít své zkušenosti, které si mohou předávat - pokud o to stojí. Pravděpodobně moc ne. No a za druhé - pokud muž sice vydělává peníze, ale zato veřejně deklaruje svou neochotu starat se o dítě (je to ženská práce), nelze se pak divit, že soudkyně (většinou, že :o) ) jim děti moc svěřovat nechtějí. Bohužel, společně s nimi se svezou i ti, kteří o děti opravdu stojí a kteří se o ně starají od miminka.
3. naivnější muži - tak to je otázka hodně diskutabilní, oni muži dokáží být hodně lstiví, přemýšlivý či jak to nazvat, pokud na tom mají zájem - třeba nějakou "bokovku". Proč tedy této své vlastnosti nevyužívají i ve vztahu k dětem :o) A o neúspěšném zvládání problému rozumem... Na tohle téma se snad toho popsalo už dost, ne? Nebo že by tomu muži uvěřili teprve tehdy, když jim to řekne jiný muž? :o)
4. partneři matek s dětmi - zrovna tak to funguje i obráceně, ženy - tetičky manželových prvních dětí
5 - ???
6. matka s otcem soutěží - tak tohle je teda novinka i pro mne, já si toho doposud nevšimla. Nicméně pravda spíš je taková, že když je dítě většinu času s matkou, tak je to ona, od koho spíš nasává zvyklosti rodiny. Řešení - opět, muž se musí víc zapojit do péče o dítě, potom mu bude předávat své zkušenosti a zvyklosti stejnou měrou, jako to dělá matka.
7 . boj rozvedených rodičů o dítě - nemám vlastní zkušenosti
8. historická role otce a její dopady na dítě - tak muži, směle do toho, taky by mě to zajímalo :o) Na druhé straně nelze dlít v minulosti, a protože dnes už to není muž, kdo jde ulovit mamuta, aby se nepomřelo hlady, ale žena, která jde nakoupit (často za vlatnoručně vydělané peníze) do hypermarketu jídlo. Čili - historie je určitě zajímavá, ale žijeme v současnosti. Např. jsem četla, že základ vztahu dítěte k otci se vytváří během prvního roku života, tudíž nepřítomnost otce ve výchově v této době se odráží i v budoucím vývoji. Ale kdo ví, možná to jsou jenom "psychologický kecy"... :o)) Ale máte tu jistotu???....
9. statistiky - nikdy jsem nad těmito věcmi přemýšlet nemusela, ale určitě by prospělo i ženám, kdyby byly veřejně přístupné.
Takže když si vezmu v článku nadnesené body, opravdu mě napadá pouze to řešení, že se otec prostě bude dítěti věnovat. Konečně, sestsřeice mi vyprávěla o svých kamarádkách v HOladnsku. Chodí do práce na poloviční úvazek - třeba pondělí + středa + pátek. Jejich manželé pracují taky tak, pro změnu úterý + čtvrtek + pátek. Ve výchově dětí se prostřídají, na pátek si vezmou paní k dětem, víkendy tráví společně. Nevím, jestli je to celoholandský trend nebo jestli je to záležitost té jedné konkrétní oblasti, ale těžko se pak může stát, že by si muž s údivem uvědomil, že "klíčová místa psychiky dítěte jsou již obsazena matkou. "
Tohle je můj pohled ženy, která do jisté míry mužské stesky ze šlánku nechápe, protože si (opět do jisté míry) ty problémy zaviňují muži sami. Jak se na dané problémy tedy díváš ty? Jak je chceš vyřešit ke spokojenosti otců?
Mimochodem, "když muž ze sebe udělá chůvu a domácího robota" - to je tedy tvůj pohled na ženu na mateřský? Když žena ze sebe dělá domácího robota, je to báječný předpoklad k tomu, aby se vedle mírně asociálního manžela, se kterým má manželství koule, cítila jako žena? Mimochodem, že by manželství mohlo být citově spořádané, ačkoli muž s domácností pomáhá, to tě nějak nenapadlo?
|
| Sosan | •
|
(26.7.2002 14:15:23)
Ahoj Silvie. Můj příspěvek byl míněn spíš jako reakce na názor Kláry než komentář k původnímu článku. Vycházel jsem z předpokladů normálního dnešního otce, který doma příležitostně pomáhá, umí miminko přebalit i vykoupat, případně uvařit oběd a tak. Alespoň z mého okolí v práci to dělají snad všichni, alespoň občas.
Muži jsou však v obvyklých článcích o rodině stále vybízeni k ještě větší a větší účasti na opečovávání dětí. Jsou nejen u porodu, ale mnozí chodí s manželkou i na kontroly do porodnice, na ultrazvuky. Místo aby byli v práci, čekají s manželkou v čekárně u gynekologa. U některých se prý již projevují i těhotenské syndromy, jako ranní nevolnosti. I já jsem byl narozením prvního dítěte natolik unesen, že jsem to poněkud přeháněl.
Role otce však není duplikovat dítěti matku a rodičování se neskládá jen z fyzického opečovávání dítěte. Čas, který stráví děti s otcem může být vyplněn jinak. Ten snímek s tím otcem na kole bych tak nezavrhoval. Proč by to mělo být jednou za rok? Snažím se s naší dcerkou jezdit každý víkend. Dokonce jsem si koupil kolečkové brusle. Chodíme spolu do parku a ona se učí na kole, já na bruslích. Ve všední dny se večer samozřejmě také účastním koupání, čištění zubů, převlékání, vaření a případného krmení, ale už to jaksi není to těžiště. Podstatu odcovské role cítím spíše v tom, vyvézt rodinu třeba na výlet, zorganizovat volný čas nebo si vůbec vzít na chvíli děti sám na starost a dopřát manželce oddych a "výlet" za hranice stereotypu. Tady si myslím, že je právě ten prostor pro navazování vztahu k dětem a formování jejich psychiky. Ale že by se tato otcovská role nějak moc publikovala nebo propagovala jsem si teda nevšiml. A je to škoda, protože být otcem je docela fajn. Ale kdybych podstatu otcovství chápal jen jako podílení se na domácích pracech a vydělávání peněz pro rodinu, tak bychom z toho asi brzo zcvokli všichni.
Našemu druhorozenému miminku se nyní věnuji výrazně méně. Je to asi tím, že s miminem tyhle věci moc dělat nejdou a třeba by mě zajímalo, jak vybalancovat vztah k více dětem. Jestli si mám dělat kvůli tomu výčitky a hledat řešení, nebo je to normální. Ale copak se tím někdo v nějakém časopise zabývá?
A s tou chůvou a domácím robotem to zase není tak žhavé. Péče o miminko je náročná, ale zároveň taky krásná, neopakovatelná a netrvá zas tak dlouho. A ty ostatní domácí práce jsou dnes značně zautomatizované. Prádlo pere pračka, nádobí myje myčka, žehlit se většina věcí nemusí. Pleny jsou jednorázové, zadeček se utírá vlhčenými ubrousky. Nákup v hypermarketu, kam se jezdí autem, je vcelku zábava a když se nestihne uvařit nebo na to není nálada, jde se prostě někam do restaurace. Já bych šel na chvíli na mateřskou hned. Ale bohužel by to v práci neprošlo, takže si to nemohu dovolit a moje manželka to naštěstí chápe.
|
| Sylvie |
|
(28.7.2002 22:06:06)
Ahojky Sosane,
vím, že jsi reagoval na Klářin příspěvek, ale ten byl reakcí na ten původní. Teď se přiznám, že Kláry reakci si moc nevybavuji, ale mám pocit, že byla přiměřená tomu, co se v článku píše. Prostě můžeme se dohadovat, jaký by měl být současný otec, ale pokud chce to, co je v článku, tak se musí chovat jako matka :o) Aspoň je to můj pocit, proč jsem už psala.
Pokud jsou chlapi vyzývání, aby pomáhali, má to svůj důvod - často ten, že ženy, ač na mateřské, stejně pracují, navíc často po nich muži chtějí ještě další věci navíc - aby byli hezké. A po porodu je to fuška :o) Jistěže to tak bylo i dřív, ale dřív byla volnější doba. Dítě se hodilo do šátku, vzalo na pole, šátek se pověsil coby závěsné lůžko mezi stromy a matka mohla v poklidu pracovat. Případně ho frkla na starost starším dětem. Já si s dítětem poradila prakticky stejným způsobem, ale jenom proto, že moje práce je "úřednická" - počítač, obíhaní úřadů... Kdybych měla nastoupit do svého zaměstnání (coby dětská setra), tak už bych neuspěla, protože tam bych s dítětem na zádech neměla šanci. Dneska mají ženy pračky na praní prádla, dřív ale měli lidé jedny šaty na všední den, jedny na svátek, takže údržba byla rychlejší. Dneska má žena mikrovlnky, polotovary a trouby, dřív se vařily jednoduchá jídla - ovesné kaše, brambory na loupačku atd. Rozumíš? Dneska často říkaj - máte míň práce než dřív, ale stejně se vám furt něco nelíbí. Jenže ona to není tak docela pravda. Ale tohle bylo jenom takové odbočení, i když pomoc zmiňuješ, nemám pocit, že by to měl být hlavním problém zmiňovaného článku. V něm podle mne spíš jde o tu citovou či vývojovou stránku dítěte, jak v ní žena zabírá místo na úkor muže.
Že muž chodí s ženou po doktorech - proč ne, manžel taky chodil a teď už se celý třese na první ultrazvuk :o) Pokud to chce dělat, tak proč ne, nemyslím, že by to uškodilo jeho mužství. Navíc já jsem přesvědčená, že i v minulosti byli muži často u porodu. Ono se píše, že ne, že je to moderní záležitost. Já si ale nějak neumím představit, kam takový chlap z chalupy o jedné místnnosti zmizel, když mu několik hodin přes den přes noc žena rodila a porodní bába určitě přivítala nějakou tu pomocnou ruku. Konečně, vzpomínám si, že v jedné lékařské publikaci jsem našla zmínku, že v minulosti o osudu rodiček nerozhodovali ani tak lékaři, že spíš hlavní slovo měli jejich manželé a kněží, a pokud s lékařem nesouhlasili, tak měl smůlu...
nechci se s tebou hádat, asi vím, jak to myslíš. A myslím, že i já uvažuji podobně. Rozhodně respektuji, že manžel má časově náročnou práci a nechci po něm žádné vylomeniny. Když tak čtu, cos napsal, asi doma pomáháš víc, než můj manžel, asi se nad tím budu muset zamyslet :o))
S.
|
|
| Mirka, 1 dítě | 
|
(29.7.2002 14:53:02)
Napsala bych to asi takhle: o mateřské se bavit moc nemůžu - můj muž v tu dobu pracoval mimo domov, takže až doba poté: doma se nepodílel na ničem, protože on přece musí živit rodinu. Domov byl zanedbaný, dítě také - jeho matka to bezpečně poznala, byla u nás jednou na kafe! Já byla věčně unavená, pochopitelně, protože kromě toho, že jsem se "jenom" starala kompletně o všechno doma včetně zahrádky, jsem taky ještě vydělávala - dvakrát víc, než "živitel rodiny"...když už to dál nešlo, změnila jsem - na naléhání svého manžela - místo. Výsledek? Nejsem unavená a protivná, protože padám na ústa, jsem unavená a protivná, protože nemám co dát do hrnce...a můj muž stejně o dítě ani nezavadil. A v manželské poradně? Já ho, chudáčka, od dítěte úmyslně odstrkuju! Naštěstí jsme se dokázali dát dohormady, domluvit se, teď se situace pomalu lepší...ale hodně pomalu. Je ale vidět, že se manžel snaží, což je víc, než v co jsem ještě před rokem doufala. Takže žádná knížka nebo článek, jenom nevychovanost a neochota nést zodpovědnost za vlastní život - tak bych to viděla já...
Podotýkám jen tak na okraj, že na mimino se ten můj taky těšil...
|
|
|
|
|
| Helena Souchová | 
|
(29.7.2002 14:48:52)
V posledních letech se situace o mnoho zlepšila, takže s tím co tu píšeš se nedá souhlasit na 100%. Skoro v každé porodnici je již možnost, aby byl muž u porodu a pak i s ženou na pokoji. A o miminko v ranném věku se může ve většině domácností intenzívně starat jen jeden z rodičů. Teda alespoň jak já to vidím v praxi. Jeden (nemusí to být vždy žena, znám i jednoho muže:), je doma s miminke a druhý vydělává (alespoň tak to u nás funguje). Ono ač se nám to líbí nebo ne, mít dnes děti a žít "normálně" (nepřežívat z výplaty do výplaty), stojí peníze. Já to vidím u nás doma každý den. Manžel by se rád zapojil častěji (jel z malou do parku, hrál si s ní a podobně),jenže má poměrně náročné povolání a je rád když si najde čas o víkendu (a to řídí firmu z domova).
Takže si nemyslím, že je ve většině rodin možné, aby se na výchově (nebo starání se:), podíleli oba rodiče stejnou měrou. Vždy je jeden ten co se "stará" a jeden ten co "živí".
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)