Názory k článku O radosti z dětí

Tak je pravda, ze kdyz jeden trilety kloucek nabizel memu tenkrat nekolikatydennimu synovi svoje olizane lizatko, tak jsem moc nadsena nebyla :o). My bydlime v Londyne a je tu tak spinavo, ze byste se asi divila. Tedy krome tech velmi bohatych ctvrti, ale tam my se chodime jen tak koukat. Kdyz jsem poprve prijizdela do Londyna autobusem, musel byt zrovna den kdy se vyvazeji popelnice. Tedy popelnice se tu moc nevedou, spis takove ty cerne pytle, ktere se skladuji pred barakem. Ulice byly zaplavene cernymi pytly. Byla jsem z toho v soku. Dalsi sok jsem mela z mistnich nemocnic. Stravila jsem tam po porodu 4 dny a za celou dobu na pokoji nikdo nevytrel, neumyl umyvadlo (nakonec jsem si to udelala sama), proste hnus. Ale abych moc nedrbala, kamosky co bydli mimo Londyn rikaly, ze u nich je to lepsi.

Ted jsem se zasmala Pani Babunova. Vite, pracovala jsem 6 let jako nanny a za tu dobu jsem se starala o hodne deti. Kdyz se nas maly narodil, tak se vsechny tyhle deti i s rodici prisly podivat na moje mimco. Takze za prvni mesic zivota si ho pochovalo kolem 30 deti a jiste ne mene dospelych. Brala jsem to normalne a manzel taky. No on je koneckoncu Arab :o)). (Ty deti jsou Anglicani a taky jim to prislo normalni).

Tak jsem si přečetla krásný článek o tom, že někde existuje "malý ráj pro maminky" a uvědomila si, že i tady se to mění k lepšímu, ale že se musíme ještě hodně věcí učit od jiných národů. Pak jsem si přečetla názory na tento článek a je mi z nich smutno. Čekala jsem reakce "u nás se to už taky zlepšuje". A místo toho... radši nemluvit. Myslím, že kdyby podobné postřehy napsala maminka, žijící např. ve Francii, byly by reakce naprosto jiné.

Mám několik přátel z arabských zemí. Jsou velmi milí, vlídní a pohostinní. Z jejich chování k dětem se stále ještě ledacos učím. Je úplně jiné, ne lepší nebo horší, ale jiné. Arabové sami jsou jiní, v něčem lepší, něco je pro nás nepřijatelné. A stejným způsobem vnímají oni nás. Ten článek je o tom lepším, o tom, z čeho my bychom si mohly vzít příklad. Proč hned útočit, že to a tamto je u nich horší?

Za ty roky jsem se je trochu naučila chápat a mít je ráda i s tím, co se mě jako Evropance tak úplně nezdá. (Koneckonců, oni mě také vřele vítají, ikdyž mám na sobě, pro ně zcela nepřijatelnou, minisukni.) Máme ale velký spor. Oni naši zem považují za rasistickou. Více rasistickou než třeba Německo, kde nyní bydlí. Mě to mrzí a neustále se je snažím přesvědčit o opaku. Ale po přečtení některých vašich reakcí... Asi jim budu muset dát za pravdu.

A ještě jedno bych chtěla dodat. Neexistují jen křesťané a muslimové. Na světě je více rozličných kultur a všechny se musí naučit vzájemně se respektovat. Nemusíme chápat, ale můžeme respektovat. A je na nás, abychom to naučily své děti, protože pokud to neuděláme, bude ten náš svět stále horší.

A ještě mi nedá, abych nepíchla do některých zde píšících "Američanek". Jak už někdo řekl přede mnou (tuším Erazim Kohák) podle mého názoru právě americká mezinárodní politika svou arogantností způsobila, že svět je tam, kde dnes je. A to si myslím při vší lítosti, kterou cítím ke všem obětem různých teroristických skupin ve všech částech Země.

Ale doufám, že jsem vás tu moc neotrávila svým mentorováním :-). Toto jsou stránky maminek a já se na ně chodím juknout jako maminka. A tak jsem doufala, že se dočtu a podělím o radost z dětí a přišlo mi líto, že to tak není... a to už su zase na počátku mého příspěvku :-)))

Čauky. Míša

Ahoj Renato,

píšeš, že jsi v Hesensku, my také, bydlíme ve Frankfurtu. Takže zřejmě nejsme moc daleko od sebe. Máš-li chuť, ozvi se mi na email sonnenuntergang@seznam.cz.

Ahoj Dana

Moje sestra bydlí v Kolíně. Jmenuje se Erika, a má syna Filípka, 4 roky.Nemá bohužel přístup na internet,tak píšu její telefon, napíšu to jak volám z Česka 0049221874454.