Dítě v posteli rodičů?

Developmental and Behavioral Pediatrics však přináší studii, která prokazuje, že u dětí do 6 let nemá spaní s rodiči žádný vliv na jejich další vývoj.

Paul Okami z University of California v Los Angeles se svými spolupracovníky sledoval 205 dětí narozených v roce 1975 po dobu 18 let. Rodiče měli za úkol popsat způsob spaní svých dětí v novorozeneckém období, v 5 měsících a dále ve 3, 4 a 6 letech.

V 5 měsících spalo alespoň příležitostně se svým dítětem 35 % rodičů. 9 % rodičů spalo v tomto období společně se svým dítětem pravidelně. Od 3 do 5 let spalo se svými dětmi 6 % rodičů, ve věku 6 let to byla už jen 3 %.

Děti, které sdílely postel se svými rodiči v 5 měsících, nevykazovaly později (ve 2, resp. 3 letech) vyšší výskyt poruch spánku ve srovnání s vrstevníky, kteří spali sami.

Výzkumníci podrobně zkoumali celý soubor dětí ve věku 6 let. V souvislosti se spaním s rodiči či bez nich v předškolním věku však u těchto dětí nezjistili žádné rozdíly v chování, emoční zralosti, náladě, kreativitě, sexuálním vývoji či názorech. Ani ve věku 18 let se neprokázal vliv spaní s rodiči v dětství na psychický vývoj (včetně interpersonálních dovedností, užívání drog, emoční stability, sebevražedných myšlenek, kriminálního chování či promiskuity).

„Nejdůležitějším závěrem je skutečnost, že jsme nenašli vůbec nic,“ říká Okami. Lidé, kteří se obávají negativních psychologických důsledků spaní dětí s rodiči v jedné posteli, vyjadřují podle něj jen svůj subjektivní názor. Pro škodlivost této praxe neexistují důkazy.