Re: Ještě naposledy TCHÝNĚ!!!!!!!!

A ještě jednou na téma Tchýně.

Od okamžiku, kdy jsem se seznámila se svým manželem, jsem se svou nynější tchýní vycházela přímo ukázkově. Neměli jsme mezi sebou žádné neshody a nesváry, brala jsem jí jako velice milou, příjemnou a naprosto normální osůbku. Celkem jsme si rozuměly. Často jsme trávili společně víkendy na lyžích, musím se přiznat, že jsem k ní vzhlížela jeden čas až obdivně, ona se tak moc lišila od mojí mámy! Moje maminka je takový ten typ "generál" - každého diriguje, vše musí být po jejím, cokoliv se udělá jinak, než ona si představuje, je to špatně, je věčně naštvaná a zamračená, navíc např. absolutně nikdy nesportovala, jen sedí doma u televize... No a manželova šedesátiletá veselá matka (o více než 10 let starší něž ta moje) na lyžích mi přišla naprosto báječná. Jenomže tahle idylka netrvala věčně... K prvnímu "skřípění" došlo, když u nás manžel občas v týdnu přespal. Situace se naprosto neúnosně vyhrotila v okamžiku, kdy jsme spolu začali bydlet. Naše dobré vztahy jako mávnutím kouzelného proutku přestaly existovat. Objevily se šílené žárlivé hysterické scény s pláčem, nechutné telefonáty ke mě do zaměstnání, kdy jsem s ní nemohla před dalšími 5 lidmi v kanceláři nic řešit. Telefonáty i mým rodičům... Když jsem manželovi třeba udělala radůstku nějakým dárečkem, tak nelenila a hned mi s jedovatou slinou volala, že si manžela vydržuji atd. Stále jsem si říkala, že je toho asi na ní moc: odešel jí jediný syn, v 62 letech odešla z práce, s manželem nevycházela - zůstala rázem sama. Bylo mi jí velice líto a snažila jsem se jí chápat, ale to co nám dělala byl naprostý hnus. Myslím, že i přes tohle všechno jsem se k ní chovala hezky a slušně. Poslední tečkou bylo, když už nevěděla kudy kam, vymyslela si, že její manžel si našel jinou ženskou. Cosi se jí hnulo v hlavě a měla už dávno vyhledat lékařskou pomoc. Bohužel se nám s manželem nepodařilo jí přesvědčit, že potřebuje pomoc. O té ženské už řekla tolika lidem (např. i naprosto neznámým lidem na tramvajové zastávce), že té lži už sama naprosto uvěřila. Dělá ze sebe velice ublíženou, navíc je najednou pořád "nemocná". Má zaručené žaludeční vředy, se kterými musí na operaci. Podotýkám, že u lékaře nebyla. Když jsme tchýni a tchánovi přišli oznámit, že se budeme brát, tchánovi se po slovech "Proč ne?" dostalo vražedného pohledu od tchýně a pravila "Já si to v žádném případě nepřeji".

No - s manželem jsme se samozřejmě vzali, můj vztah s tchýní z mé strany je naprosto chladný. Myslím, že "maminka" si pomalu začíná uvědomovat, co udělala a jak se chovala a snaží se to "napravovat". Pevně věřím tomu, že naše vztahy se časem urovnají a že obě zapomeneme.

Přeji Vám všem milé tchýně!

P.S. Teď koukám, že moje povídání je tak nechutně dlouhé, že bych ho teda nečetla. Snad Vás to neotrávilo.