Re: Tchán a tchýně

Ahoj Klárko,

Taky bydlíme se tchánem a tchýní, už dva roky, oni bydlí v prvním patře rodinného domu, my v přízemí.
Taky jim většinou musíme hlásit kam
jdeme či jedeme a kdy se vrátíme. Většinou to oznamují i oni nám. Tohle si myslím, že není na závadu, aspoň víte, nebo oni vědí, kdyby se něco šuplo, kde jste.
Horší je, když Vám dirigují život. Ze začátku našeho společného bydlení to byl pro mě taky dost velký nápor na nervy, každý jsme byli zvyklí na něco jiného, museli jsme se naučit spolu žít a hlavně: udělat si nějaké HRANICE, kam se až může. A chce to hned ze začátku, jinak to bude čím dál horší. Snaž se tchýni a tchánovi v klidu a s porozuměním vysvětlit, že máte jiné plány, než si představovali oni, nebo že jsi utahaná a bojíš se někam jet autem, ať se to snaží pochopit. Myslím, že když se k nim při prosazování svých názorů budeš chovat slušně a vlídně s vysvětlujícím nádechem v hlasem, že Ti určitě vyjdou vstríc a zvyknou si na to, že Vám nemohou rozkazovat a řídit Váš život za Vás. Já si teď na svou tchýňku s tchánem stěžovat nemůžu, vycházíme si vstříc, i když se ještě vyskytnou nějaké nesrovnalosti, ale kde je to úplně ideální? Vytýčit hranice, to je má rada. Přeju hodně štěstí a pevné nervy! Hlavně se prosím Tě nenervuj, ať neublížíš miminku.

Dáša