Re:

Jsem také nějakou dobu rozvedená a řešila jsem podobný problém jako Vy.Po několika nevydařených vztazích jsem našla skvělého přítele, se kterým jsme začali uvažovat o společném bydlení.Trápilo mě spousta pochybností,člověk je po zkušenostech z minula už opatrný, bála jsem se,jestli náš vztah vydrží, bála jsem se nového zklamání a bála jsem se přivést dětem ,,strejdu", kterého pořádně neznají a který není jejich tátou.(S bývalým manželem máme dobrý vztah,děti k němu pravidelně jezdí, mají ho rády).Moc jsem o všem uvažovala a dopadlo to tak, že se tento měsíc stěhujeme do nového bytu.Můj přítel má rád mé děti, jsem přesvědčená, že mi pomůže je vychovat. Děti potřebují nějaký mužský vzor, to je vidět tím víc, čím jsou starší.
Pokud je Vám s Vaším přítelem dobře a myslíte si, že Vám bude umět pomoci, radila bych Vám ,,jít do toho".Není lehké být na všechno sama. Je dobré vše pořádně zvážit, ale trochu riskovat se v životě taky musí.Každý vztah je tak trochu ,,sázka do loterie". Alespoň k tomuhle názoru jsem došla já - jít za někým, o kom vím, že bude mít rád mě a mé děti.Od toho se přece vše odvíjí. Nechci dětem vodit stále nové tatínky, ale také nechci zůstat sama jen proto, že jsem neměla odvahu změnit náš život.