Re: Bez komentáře - pokračování

pokračování výtahu z diplomové práce Z.Ježkové ( říjen 1998 )

4.2.2.3 Poporodní péče o ženu a novorozence

Novorozence porodní asistentka umyje a provede nejdůležitější rituál - označí jeho i matku číslem, aby nedošlo k záměně. Pak novorozence zabaleného, tak, že je mu vidět jen obličej s učesaným kohoutem vlasů, ukáže matce ze vzdálenosti jednoho metru. Pak jej odnese na pokoj pro novorozence. Matka prodělává ještě třetí dobu porodní s východem placenty a pak šití hráze, která je každé ženě automaticky nastřižena, protože rovné okraje se lépe šijí. Pak se žena zabalí do prostěradla a odveze na pokoj. Někdy stojí u nahé ženy zřízenec a čeká, než ji porodní asistentka zabalí, o všudypřítomných uklízečkách ani nemluvě.
Žena uvidí své dítě až za 24 hodin, kdy je přinesou ke kojení. Pokud žena má příliš dlouhou episiotomii a nemůže se několik hodin dobře hýbat, aby si podala pití nebo jídlo z nočního stolku, nejí a nepije, protože si netroufá požádat o to , aby jí někdo podal skleničku nebo talíř. Uklízečky se jí vždy zeptají, zda nebude jíst a nedotčené jídlo odnesou k vlastnímu použití. Jinak se jí nikdo na nic neptá. Pak se stane, že v prvních dnech nemá dostatek mléka, protože neměla po porodu vůbec náhradu tekutin. Pokud je z toho rozčilena, nikdo s ní mimo vizitu nemluví a pokud se její rozčilení stupňuje, zavolají k ní psychiatra.
Nakonec je po několika dnech propuštěna domů a všichni jsou toho mínění, že všechno se událo tak, jak to má být, a proto je vše v nejlepším pořádku.

4.2.2.4.Iatropatogenní vlivy porodnice
(Iatropatogenie je vše, co na pacienta působí ze zdravotnického prostředí nepříznivě po stránce tělesné, duševní i sociální. Je to tedy utrpení pacienta )

Sotva by se našla žena, na kterou něco v porodnici nezapůsobilo nepříznivě. Iatropatogenní vliv se zde objeví skoro vždy.
Žena přichází do porodnice, která je pro ni cizím prostředím, o kterém leccos nemilého slyšela a je si vědoma toho, že její schopnost sociální obrany je značně omezena jejím tělesným stavem. Octne se v izolaci v indiferentním, lhostejném prostředí, kde se plní jakási norma porodů. Ona sama jako jedinec nic neznamená. Brzy pochopí, že se od ní žádá, aby zapadla do zaběhnutého stereotypu a dělala, co se jí nařídí. Nemá žádná lidská práva ani lidskou důstojnost. Zachází se s ní jako s chovancem psychiatrické léčebny nabo vězněm. Její porod je posuzován jako vrh králíka. Její nahota je vystavována zevlounům, kteří jsou náhodou v porodnici sice zaměstnáni, ale s odborným výkonem nemají co dělat. Pohybují se v okolí rodičky stejně jako různí zaměstnanci JZD kolem veterináře, který právě asistuje u porodu krávy.
Žena, která až dosud v našich kulturních poměrech měla pocit
( možná trochu příliš optimistický ), že se může považovat za rovnoprávnou s muži, je najednou degradována na pouhou samici a jediným úkolem porodnice je zajistit ji zdravý vrh. Vše ostatní je nedovolený a zavrženíhodný přepych. Mnohá žena si z porodnice pamatuje především to, jak tam byla na chvíli připravena o své lidství.

Většina porodnic je direktivně a paternalisticky vedena a jakákoliv aktivita ze strany rodičky či rodinných příslušníků se vnímá spíše jako osobní útok na personál
(Malý,Z.: Nové metody v porodnictví). Takováto napjatá atmosféra vzbuzuje dvojnásobný strach a může se projevit i poruchami chování rodičky nebo samotného porodu.
Čím je porodnice větší, tím více připomíná chovnou farmu. Depersonalizace zde dosahuje vysokého skóre, k ní se ještě připojují neuvědomělé a nezvládnuté
profesionální deformace porodních asistentek a lékařů. Žena trpí dehumanizací, kterou vnímá jako osobně devalvující a deprimující. Bylo by zajímavé zjistit, kolik různých poruch, ať už psychických nebo psychosomatických, mělo návaznost na iatropatogenní zážitky z porodnice.

Mnoho žen líčí realitu v porodnici ještě drastičtěji, než jak zde bylo popsáno. Jisté je, že u nich někdy převládají trpké vzpomínky na netaktní, ba hrubé zacházení, které nemudely doprovázet žádné odborné chyby, a přesto žena na personál porodnice kladně vzpomínat nemůže. Pokud to dá náhodou najevo, než odejde, personál to považuje za nevděk a neomalenost, aniž by si připustil špetku své viny. Podle něho je žena ufňukaná, rozmazlená, náročná a nespravedlivá. Personál zatrpkne a jeho profesionální deformace se ještě prohloubí.
Obraz, který jsem zde vykreslila, se ani v době totality nevztahoval na všechny pracovníky porodnic. Lze však konstatovat, že těch slušných byla menšina.

4.2.3. Současný odborný přístup k porodu ( říjen 1998 )

Byli bychom nerealističtí, kdybychom popírali, že poměry v porodnicích se zcela změnily a rodička se už se shora popisovaným přístupem nesetká. Naopak, socialisticky pojímaný porod má dosud své stálé příznivce mezi odborníky.
Přesto však od roku 1990 se pozvolna mění v socialismu zaběhnutý a zafixovaný stereotyp klasického porodu. Je to jednak proto, že jsme se stali otevřenou společností s rozšiřujícími se kontakty na západ, dále proto, že nastalo uvolnění od centrálního řízení zdravotnictví a konečně i proto, že se vytvořila pluralitní společnost, takže se v ní nedaří uniformním projektům.

Listina lidských práv se u nás stala součástí ústavního pořádku.

Chování k pacientům a k rodičkám se tedy mění i proto, že proti porušování lidských práv je možná obrana.