Bez komentáře.

Výtah z diplomové práce Z.Ježkové, UK Praha - katedra sociální práce

PŘÍSTUP SOCIÁLNÍ PRACOVNICE K TĚHOTENSTVÍ A PORODU

4.2.2. Přístup k porodu za reálného socialismu

4.2.2.1 Prostředí a terapeutický vztah

Na rozdíl od předchozího období se rodí výhradně v porodnici. Jiný přístup je buržoazním přežitkem a nepřipouští se. Odůvodňuje se to dokonalostí socialistického zdravotnictví. Prostředí v porodnici je strohé, neosobní, při nahromadění porodů tam bývá nedostatek místa, všechny porodnice se sobě navzájem podobají. Terapeutický vztah v pravém slova smyslu se téměř nevyvíjí, nejsou k tomu časové možnosti, ani se o to nikdo nesnaží. Za jediné a nejvyšší kritérium všeho se považuje odosobněná odbornost. Porodnice připomíná socialistickou fabriku, kde se pracuje na běžícím pásu. Zacházení s rodičkou je naprosto standardní, rodička je součástí stáda, jako každá ovce stáda je povinna se držet úzce vymezených mantinelů. Pokud si situace vyžádá nestandardní postup, je to přijímáno s nelibostí a podrobeno zkoumání, jaký podíl viny na tom má rodička.
Zacházení s rodičkou je nesmlouvavě dominantní, naprosto suverénní, rodičce se odpírá právo na samostatné myšlení a už vůbec nesmí vyslovovat pochybnosti nad tím, co se s ní dělá. Všechno to připomíná úkoly a cíle veterinární nemocnice. Rozhovor s rodičkou je omezen na minimum. Porodní asistentky se někdy chovají hůře než lékaři. Rodící žena je považována za nesvéprávného živočicha, který naplňuje svůj biologický úděl. Dává se najevo, že je moc práce a moc porodů, že je personál přetížen, a aby se neotravovalo. Rodičku komandují bezdůvodně i uklízečky, které vychutnávají svou moc, protože vědí, že jsou považovány za nepostradatelné.

4.2.2.2. Stereotyp přípravy a klasického vedení porodu

Po urychleném přijetí a vyšetření se dá rodičce klystýr, musí se vykoupat ( bez ohledu na to, že se třeba před chvílí doma koupala ), oholí se jí zevní rodidla a položí se na pokoj nazvaný "hekárna". Je tam sama nebo s jednou či dvěma dalšími rodičkami. Jednou za 2 hodiny tam přijde porodní asistentka, která ve spěchu zkontroluje u všech rodiček ozvy plodu, kontrakce a rozvíjení branky. Řekne všem jednu větu, totiž, že to bude ještě dlouho trvat. Pokud některá z rodiček stojí, dostane vynadáno a přísně se jí nařídí, že má ležet na zádech. Někdy nastane situace, že žena náhle pocítí, že bude rodit. Pak všechny přítomné shánějí porodní asistentku, zvonek zpravidla nefunguje, tedy se volá z otevřených dveří. Obvykle se první objeví uklízečka, která rodičkám vynadá, že dělají rámus. Když se vyzuří, konečně zavolá porodní asistentku. Žena je na poslední chvíli rychle dopravována na sál. Porodní asistentky se nerady mýlí a je na nich vidět roztrpčení z takovéhoto průběhu. Opět jsou náchylné přičíst na tomto vývoji situace podíl rodičce.
Když se konečně rodička dostane na velký sál, je tam vystavena jak ve výkladní skříni. Požádá-li o plentu, porodní asistentka jí to sice slíbí, ale žádná plenta se nekoná. Asistentka totiž spoléhá na to, že za chvíli při porodu to rodičce bude jedno. pokud, se rodička přece plenty dožaduje, nálada por. asistentky se očividně ještě zhorší. Výjimečně asistentka plentu přistaví, ale komentuje to pak netaktním až hrubým způsobem. Rodička krátce nemá na socialistické porodnici na nic právo, má být vděčná za to, co jí socialistické zdravotnictví zdarma poskytuje a starat se o to, aby tlačila, jak se jí řekne. Na lidskou důstojnost nemá právo, její právo je leda mlčet.

Lékaři vždy k porodu nechodí. Pokud lékař uzná za vhodné vést porod sám, zakládá si na tom, že je nadřazený, neosobní a strohý. Pokud je žena poslušná a submisivní, bývá i laskavý. Lékaři si jsou v každém okamžiku vědomi toho, že jim se nikdy nemůže stát to, co postihuje ženu na porodnici. Z absence této možnosti pak vzniká povznášející pocit převahy nad ženským tvorem, který jim v živočišném aktu, jejž prodělává, připomíná savčí samici. Takový muž se cítí jako lékař v pozici boha, který je vzýván a uctíván, neboť, co by si měla tato lidská samička přát jiného než porodit bez dalších následků zdravé dítě? Její pofidérní požadavek lidské důstojnosti při porodu je důkazem její nekázně a neschopnosti se přizpůsobit veskrze rozumným opatřením v porodnici. Takové manýry se ovšem musejí tvrdě zatrhnout a to s ochotou a přehledem obstará lékaři oddaná porodní asistentka, která se mu hledí zavděčit.