Re: Kladno blahořečené a zatracené -

Ahojky Petře, Miško, Pavlo a vůbec všichni!

Jsem ta, po které tu byla scháňka, žena od Iwa a matka od Jendy. Velmi mě překvapily agresivní reakce na "náš" příspěvek. Já sama jsem chtěla, aby to Iwo sepsal a dal vědět, jednak proto, aby budoucí maminky a tatínkové věděli na co si mají dávat pozor a jednak aby ta část personálu, o které je řeč věděla, že se o nich ví. To je snad účelem tohoto fóra - diskutovat a podílet se o zkušenosti, nebo ne?

Petře: je to smutné, ale můj drahý má, Bohužel pravdu (byla bych radši, kdyby si některé ty věci vymýšlel, ale fakt, byla jsem u toho). A to tam ještě nebyl (nesměl: císař.řez, tedy operační sál), když mi kluka po porodu ukázali z metrové vzdálenosti a hned ho odnesli. Nemohla jsem se ho ani dotknout, obě ruce jsem měla připoutané, v jedné jsem měla kapačku a za druhou jsem byla připojená na monitor. Když jsem se probrala na pokoji a řekla si o něj, bylo mi oznámeno že mám smůlu (doslova!), protože sestřičky koupou a možná potom. To „potom“ bylo v sedm večer. Co na tom, že podle posledních průzkumů a zkušeností se doporučuje přikládat dítě k prsu hned po porodu, nejdéle do tří hodin. U nás to bylo šest (!) hodin po porodu. Naštěstí se Jenda chytil bez problémů a jí dobře a rád. Nikdo tady netvrdí, že v Kladenské nemocnici je všechno špatně! Ale může se tam stát, že dva dny po císařském řezu se sestra diví, že vás vůbec nevidí chodit a že pořád jen sedíte. Kdo to nezažil neuvěří, člověk se nemůže pořádně nadechnout, namísto chůze se plíží podél stěn, cesta na záchod se protáhne až na půl hodiny a nedej Bůh když se chce kýchnout. Je to sice jen otázka pár dnů, ale opravdu krušných.

Miško: Nechápu, možná mi vysvětlíš, proč bychom na sebe chtěli upozornit? Nenapadlo Tě, že se jen chceme podělit o to, co se nám stalo - stejně jako většina lidí zde?

Marie: Proč ta agresivita? Protože se k nám nechovali právě nejlíp? Je to důvod aby sis i Ty na nás "otvírala ústa"? Jen tak pro jistotu se cítím povinna dodat: Nepřeháněl! Nezkresloval! Nenadnášel! Jak už jsem psala výše: mě to můžeš věřit, byla jsem u toho.

Závěrem: pokud by se Iwovi dalo něco vytknout, možná to, že Jendu i mě příliš hájí, že by to bylo tím že se milujeme? Ale mé milé dámy, ruku na srdce, kdyby to byl váš příběh a váš muž, chtěly byste aby stál vedle a nebo se za Vás pral? (Už se ohromě těším, jak mi tu budete vysvětlovat, že byste nic takového nechtěly, předem říkám - já jsem ráda, že to tak je). Jen doufám že kdyby to bylo naopak, já byla muž a on žena, zvládala bych roli novopečeného otce tak dobře jako on. Jistě že se má ještě co učit, ale to já taky, a nejspíš všechny maminky a tatínkové. Přeji všem Vašim potomkům, aby byli jako z růže květ a pěkně přibírali a maminkám a tatínkům pevné nervy a mnoho trpělivosti. My přežili veškeré neblahosti v duševním i tělesném zdraví a ... příště radši zkusíme rodit jinde. Ahoj, Pawli