Utéct nebo zůstat?

Vidím, že se tady dá probrat ledacos, tak se třeba najde někdo, kdo by mohl poradit i mému trápení… O co jde? Mám přítele, se kterým jsem 6 let, hrozně moc ho miluju (a vím, že on mě taky). Chová se ke mně pozorně a hezky, a to i když někam vyrazíme, máme společné zájmy, kamarády, takže v tomhle ohledu mi ostatní můžou jenom závidět. Problém je ale v tom, že on nemá stálé zaměstnání, ke „kšeftům“ přichází zřídka, takže většinu roku nepracuje, sám se tím užírá, ale já pak všechno finančně táhnu. Což se dá zvládnout jen občas, ale ne když je to skoro pravidlem.
Taky mě štve, že ani po tak dlouhé době spolu nežijeme. Trávíme spolu sice všechen volný čas a víkendy, ale oba bydlíme u rodičů (on je o dost starší než já, předtím bydlel u přítelkyně). Sama si nějaký byt teď chci pronajmout, ale plat mám průměrný, výdaje, jak už jsem říkala, vlastně za dva, takže jsem se k tomu zatím nedostala.
Všechny tyhle problémy jsme spolu probíraly už milionkrát. Řekne, že ho to moc mrzí, že jeho to taky trápí, že to chce změnit, ale nakonec se zase nic neděje.
Moc bych chtěla miminko, přítel taky, řekl, že by si mě chtěl vzít. Taky mám strach, aby později nebylo pozdě.
Vím, že se teď musím rozhodnout, co dál. Mám z toho ale strach. Asi si klepete na čelo, že jsem pěkně blbá a nevykašlu se na něj. Ale když já bych byla nejšťastnější, kdybych mohla zůstat s ním a mít s ním i děcko…. Je to dost schíza a poslední dobou z toho mám deprese. Přes víkend, když s ním jsem, tak jsem v pohodě. O rozchodu samozřejmě přemýšlím. Ale nedokážu si představit, že bych měla mít někoho jiného tak ráda. Že budu s někým jiným, kdo se o mě postará, budeme dělat rodinu, ale v srdíčku zůstane bolest, že jsem měla tak pěkný vztah a kvůli penězům to zničila, to je dost děsné.
Když to tak po sobě čtu, vím, co bych radila, kdyby se to netýkalo přímo mě. Budu ale vděčná i za vaše názory. Neprožil jste někdo podobnou situaci? A s jakým výsledkem – odešli jste z toho vztahu, nebo zůstali?