O co teda vlastně jde?

Milý Žárlivče, měl by sis ujasnit, o co Ti skutečně jde. Malichernosti to nejsou už jen proto, že se tím trápíš. Ona totiž závažnost problémů je vždycky subjektivní, nedá se sestavit nějaký pořadí, který starosti jsou víc nebo mň důležitý nebo malicherný...pokud bys všechno porovnával třeba s rakovinou, tak je pak prkotina všechno. Ale Ty teď nežiješ asi spokojeně, ta situace Tě trápí, hlavu toho máš plnou, takže už to asi žádná prkotina není. Tohle trápení dlouhodobě by Tě mohlo přivést třeba i do opravdové deprese (pokud už náhodou nějaké symptomy na sobě nepozoruješ - brzké ranní buzení, nevysvětlitelná úzkost, vtíravé myšlenky, kterých se nemůžeš vůlí zbavit, pokles schopnosti pracovat a zabývat se čímkoliv jiným než "problémem", dlouhodobá neschopnost prožívat pozitivní pocity i v situacích, kdy bys objektivně měl jindy radost atd.). A pokud se ocitneš v začarovaném kruhu depresivního uvažování, tak budeš vrstvit jednu chybu za druhou...Zkus udělat jakoby něco "pro sebe", vyhledej dobrého psychologa (což si uvědomuji, že není jednoduché, nejlépe někoho, na koho budeš mít dobré reference) a pokuste se společně přijít na to, kde je zakopaný pes! Stojí to za to, ne?