Re: Bude slepovaný hrnec jako nový - Ivě

Jasně Jano, my to nutně každá musíme jinak vidět (pro přesnost - zřejmě moje matka šla ve stopách mých, bohužel, neměla sílu "dotáhnout" to do konce). Můj táta totiž pije, žárlil i v dobách, kdy k tomu naprosto neměl důvod, a mámu psychicky deptá. Zato, když se nenapije (což je asi 2 x do týdne), je fantastický. Od svých 15-ti do 29-ti let jsem si nepřála nic jiného, než aby se rozvedli a já mohla žít s mámou. Navíc, jsou oba z úplně jiného těsta (máma by šla třeba do kina, nebo divadla, jela k moři, táta se nejraději vrtá v zahrádce a dovolenou nezná). Takže takhle "krásně a spokojeně v každodenních hádkách" spolu žijí 32 let. Nevím, jestli by, kdyby tu sílu sebrala, nebylo líp jí a časem i tátovi, který by měl možnost poznat někoho jiného. Bylo to těžké i takhle, nebo si myslíš, že tak mluvím jenom proto, že jsem měla "růžový život?". Jen tak mimochodem, můj první manžel byl také opilec, jenže jsem si myslela, že jsou všichni chlapi takoví. Nakonec, vidíš-li to často doma, nepřipadá Ti to zvláštní, dokud nepotkáš někoho jiného. To, jak dopadlo manželství Tvých rodičů se na Vás určitě podepsalo, ale znám i děti, které po rozvodu svých rodičů drogy brát nezačaly, já bych tedy určitě skákala radostí. Tehdy. Dneska je z mého táty fantastický dědeček mých kluků a trochu to pomohlo i jejich vztahu. Šťastní, nebo alespoň spokojení nejsou. Já od Tebe vlastně ani nečekám pochopení, ale někdy je prostě nevěra jediné řešení, jak se odpoutat od něčeho, co Ti ničí život. I když dost sobecké.