Re: Bude slepovaný hrnec jako nový - Janě

Ahoj Martino,
já si stále myslím, že jsi neměla do toho vztahu zasahovat - alespoň ne osobně. Myslím, že bys měla tátovi říct, co milenka dělá a poprosit ho, ať to vyřeší on. Pokud volala ona tobě, řekla bych jí ať ti nevolá, že to je její problém a ty ho řešit nebudeš. Nemám patent na rozum a za jiného člověka bych se nikdy neodvážila rozhodovat. Ani za své rodiče, ani za své děti (až budou plnoleté), ani za svého partnera.
S tím posedáváním v kavárnách a chozením do kina - nezlob se, ale mě to pořád jako nevěra přijde. V nevěře není kolikrát nejdůležitější ten sex, ale to, že se nevěrník svěřuje "cizí" osobě. Píšeš o vášni, kterou jste k sobě cítili - to není nevěra? Jinak já jsem neříkala, že jsi s ním měla hupnout do postele - jenom si myslím, že chození s někým do kavárny a do kina (proč do toho kina nešla s vámi jeho přítelkyně???) je stejné odvádění partnera, jako sex - a někdy horší - protože spousta lidí v nevěře hledá porozumění, které "nemá doma".
A ještě jedna poznámka - většina milenek ženatých mužů nejsou mrchy - ve spoustě případů si muž po rozvodu "polepšil", vzal si ženu, která se k němu hodí líp. V mém okolí je případ holky, která otěhotněla, aby svého milence dostala od rodiny - všichni jsme jí odsoudili, ale dneska mají dvě děti, velmi spokojené maželství, ona je báječná máma, hospodyně a takový ten typ usměvavé manželky, ke které se muž rád vrací. Takže - je ona mrcha, nebo ne? Víš, věci nejsou černobílé. Mimochodem - i já jsem se jednou ocitla na straně milenky (ve věku o něco starším, než jsi teď ty) a nemyslím si, že jsem mrcha, nebo že jsem někomu ublížila (celý ten příběh tu někde je, jako komentáře k honzovu případu) - prostě nikdy neříkej nikdy, nevíš, co se ti může přihodit a neodsuzuj lidi, na základě prvního dojmu - tvůj, Honzův i můj příběh jsou tady popisované jen z jedné strany - jak víš, že ona to dělala "jen pro prachy"? její historka by byla pravděpodobně úplně jiná! A úplně jiný by byl příběh očima tvého otce.
Nevím, jak to myslíš s tím odpouštěním - otec tobě neublížil, jenom udělal životní chybu - tím nepřestal být tím tátou, co byl celých těch 25 let. Není špatné dělat chyby, špatné by bylo, kdyby se z nich člověk nepoučil - a tak mi jsou mnohem sympatičtější lidi, kteří řeknou udělal jsem tu a tu chybu, a tak a tak jsem to napravil, než lidi, co se bijou v prsa a vykřikují hlasité soudy nad situací, o níž nic nevědí a která se jich netýká.