Paní na hlídání - jak jste to zvládly psychicky?

Pár týdnů zpátky se tady mluvilo o paních na hlídání. Uvědomila jsem si, že by to byla pro naší situaci dobrá "nouzovka" ve chvíli, kdy se vše sesype a nemůžeme být s dcerou ani jeden z rodičů a ani babička. Proto jsme dali inzerát a čekali na reakce. Musím říci, že výsledek byl hrozný. Jsme na malém městě - takže hlídací agentury žádné. Cca více než 2/3 odpovědí na inzerát byly kuřačky - takže jsme je vyřadily rovnou. Když ale začaly telefonáty těch "potencionálních" paní, něco se v nás "zaseklo".
Prostě najednou tváří v tvář realitě jsme zjistili, že nejsme schopní dát své zlatíčko do spárů cizího člověka.
Zajímalo by mě, jestli jste si tím prošli také v obdobné situaci a případně jak jste to potom řešili. Já mám pocit, že jsme teď pokusy o nalezení paní na hlídání vzdali a to i přes to, že by nám to občas značně ulehčilo situaci...