19.3.2003 13:58:08 Dáša
Re: něco do placu
Ahoj Kaťásku,
jdeš na to úplně správně. Hlavně by se nemělo dítěti poloromského etnika zatajovat, že má kus romské krve, nebo to ignorovat. Říkat mu to už od malička a říkat mu to pozitivně. Když má "dědictví" jak bílejch, tak i romskej předků, je potřeba najít rozumnou rovnováhu, to je ta romská kultura podle možností a tak, bude-li chtít. Třeba jedni naši přátelé mají romského kluka ve 3. třídě a ten tuhle povídá: A kdybych zůstal tam u těch v L., tak bych mluvil romsky? To by se mi líbilo!
Rodiče řekli, že není problém, klidně se může učit romsky. Vždyť kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem.
Kdysi jsem se naučila pár romských písniček, protože se mi jejich muzika líbí. TeĎ se mi to hodí. To máš vidět, jak Zuzka kouká, když začnu zpívat romsky! A je to docela legrace, protože většinou u toho děláme blbosti ( cinkání náušnicema a tak).
Odpovědět