Re: Jak je to mozny...?

Péťo,
myslím že je to tím, že i když čekáš hodně, narození děťátka tě překvapí a zaskočí. Najednou je tu mrňous o kterého se musíš starat. Kojíš v dobrém případě každé tři hodinky a z počátku to trvá třeba půl hodinky. Pak ti třeba usne v náručí a nechceš ho budit, případně ono samo když cítí že není u tebe je hned vzhůru. Snažíš se dát tomu malému to nejlepší, vždy když zapláče běžíš se kouknout proč. Potom také mimi musí ven a tak vyrážíte třeba dvakrát denně na procházku. Do toho se musíš sama najíst, osprchnout...Všechno jsou to normálně záležitosti na pár minut, ale když se to posčítá zjistíš že den by měl mít alespoň 25 hodin :)

Neměj hrůzu dopředu, všechno se to dá zvládat s radostí. Ale pravda je že se najednou musíš srovnat s novou osůbkou doma, sama se vzpamatovat z porodu a zajet si nějaký systém. A právě ten systém zpočátku chybí. Vem si že třeba přebalíš prcka, pak se nají a pokadí a musíš přebalovat znovu...To všechno ujídá čas. Prostě chce to trochu cviku, a bude to dobré.
Proto jsem se divila jak to všechno zvládá mamina, které nikdo nepomůže a ještě se od ní očekává uklizeno a navařeno a vyžehlené ponožky :)

Hezky si užívej poslední dny klidu a držím pěsti v tom shonu potom. Zvládneš to. Já sama jsem říkala jaká je mateřská havaj - jen jsem nežehlila ty ponožky :)