Re: Jak je to mozny...?- DIIIKY

Diky, diky, diky a jeste jednou diky.
Panika me zacina trosku opoustet (ale jenom trosku :-)).
Faktem je, ze manzel uz mi takhle pomaha vic nez dost (ne proboha, ze by vzal do ruky prachovku, to by mu asi opadal jeden prst po druhym), ale to ze na svuj hrbet vzal vareni a nakupy (a co vic - bez kyselejch ksichtu a blbejch poznamek), je pomoc jako hora - uz jenom v te otazce "casozroutstvi". A taky me nenuti zehlit ponozky. O slipech si mysli, ze je zehlim (pardon, ale tak padla na hlavu zas nejsem), jenom je vzdycky hezky a peclive slozim (nepomohl by tenhle malej trik i ty nestastnici s ponozkama?).
Takze moc diky za uklidneni, uz zase zacinam nabirat chladnejsi hlavu.
Mejte se moc krasne holky - nadherny jaro i vasim muzikum a ratolestem!
Petra