Re: SS - rok na stredni v USA

Zasjaj, já na reinkarnaci docela dost věřím. Ale vůbec nemám tu potřebu nějak pátrat po tom, která ta místa by s reinkarnací mohla být spojena. Můj strýc tomuhle docela propadl, cestování do minulých životů pomocí hypnózy, a já si nemyslím, že je to úplně dobře, otevírat tyhle minulé příběhy. Taky na těch workshopech dělají rodinné konstelace, tam na mě strýc hodně tlačil, abych se zúčastnila, ale když já už plus mínus vím, jaké boláky ti mí předkové mají (v reálném životě), zasvětila jsem tomu dětství, dospívání, mladou dospělost, abych je pochopila, omluvila, přijala... Takže víc už ne.
Navíc nastala událost po smrti babičky, která mě dostala úplně na kolena, sledovala jsem v souvislosti s vypořádáním dědictví takový rodinný mazec, že jsem přišla definitivně o jakékoli iluze. Najednou byli o dva levely mstivější a sebestřednější, než jsem si vůbec dokázala kdy představit. Na tohle jsem si včera vzpomněla, když jsi psala o té hostilitě. Dřív jsem manželovo příjmení úplně nechtěla, na to svoje cizojazyčné rodné jsem byla zvyklá a nějak ke mně patřilo, po těchto událostech s dědictvím jsem najednou byla naprosto spokojená s tím, že už rodné příjmení nenosím. Věděla jsem, že každý truchlí po svém, na někom to vůbec není znát, to ještě nic neznamená, není to soutěž v truchlení, ale najednou to vypadalo, že truchlím jen já.

Tak jsem jako terapii po těchto událostech začala renovovat svoji zahradu, láska k rostlinám mě totiž s babičkou spojovala, nikdo jiný ji nezdědil a moje děti taky ne, s oblibou mě dráždí tím, že květinám říkají jinak, aby mě naštvaly Například dcera všemu říká "kokoška pastuší tobolka", protože jí to dobře zní.

Jak jsi psala o těch pocitech "sem nějak patřím", tak to jsem na cizích místech nikdy neměla, spousta krajin byla nádherných, miluju moře, ale že tam patřím, jsem nezažila nikdy. Já patřím na tu zahradu, kde jsou odkopky z babiččiny zahrady. Zahradní architektka ze mě měla nervy: "proč doprčic někde musíte mít úpolín?". Protože ho milovala babička. Mmch, moc se mu tam nedaří, v tom měla architektka pravdu.