Vzpomínáte

jak jsem vám tu nedávno psala, že po narození na mě působil ne jako miminko, ale jako nové vtělení, kterému mu už nemusím nic říkat, protože to všechno ví, že někdy doma sedí v tureckym sedu a třeba dvacet minut jen kouká před sebe a přemýšlí - občas si dá přes hlavu deku.atp.?

Včera ve školce na schůzce pro rodiče mě oslovila nějaká maminka, ptala se na nějaké informace a postupně z ní vyšlo, že dělá numeralogii, kineziologii, terapie pomocí barev apod. V reakci na poznámku, že děti jsou zrcadlem rodičů jsem se jí zeptala co by řekla na našeho syna, když mu jsou 3 a půl a téměř nemluví. Začla řešit, jestli nejde o opozici, tak jsem jí řekla, že to asi těžko, páč my na něj netlačíme a věříme mu, že ví proč co dělá, jen máme problém s DR. Poprosila mě o datum narození, jméno a další věci a pak mi oznámila, že máme doma duchovní bytost, která má v tomhle životě velkej karmickej úkol.

Asi za hodinu mi přišla SMS od kamarádky: Anetciny hlasky pred spanim: "Teta Jana haja, Kilis haja, Zaboj haja, papez haja." Do pekne osady vas zaradila!

No tak to jsem zvědavá co pro nás ten Zábojek teda plánuje :-)