Re: Hezký den

Babi-někde hůř, někde líp...
My jsme si vyloženě ve škole říkali, že západní země jsou náš nepřítel a že se tam žije špatně. Já s představovala tu zeď, pomyslnou, za kterou jsme nesměli, byť do východního Německa jo, do východního Berlína jo, a že za tou zdí leží ti bezdomovci a chudí lidi a nemají co jíst a kde bydlet.
A pak tam jezdili někteří známí, už nevím, pracovně, kamioňáci a vozili kinderčokoládky a další sladkosti, oblečení a průhledný deštníky a nic o chudácích za zdí neříkali.
Taky jsem našla venku zlatý křížek přívěšek, moc se mi líbil, tak jsem si ho dala na řetízek, nosila jsem ho přesně jedno dopoledne. Moji rodiče museli do školy, dostala jsem ředitelskou důtku a našim řekli, že ještě jednou a nedostanu jakýsi doporučení někam na gympl, myslím. Vrtalo mi to tenkrát hlavou, protože jsem jim vysvětlovala, že mně se ten křížek líbí, stejně jako by se mi líbila třeba hvězdička,žádný symbol v tom nevidím a věřící nejsem, do kostela nechodíme...A pak jsem si říkala, proč bych vlastně nemohla bejt věřící, kdybych třeba chtěla?
A pak jsem jezdila s rodiči do NDR, nenáviděla jsem to, protože jsme vyjížděli ve 4 ráno a mě si s sebou brali kvůli tomu,že jsem uměla německy a že ne mě mohli navlíct desatero kusů oblečení a bot, který kupovali pro všechny svý tři děti. To, co si mohli totiž přivézt, bylo omezeno určitou částkou, jinak když někoho nachytali na hranicích, musel všechno odevzdat a ještě něco zaplatit. Přišlo mi to neskutečný, moji rodiče si na ty východní marky vydělali, nikde nic neukradli... Všechno mi v té době přišlo neskutečný, ca tak od 10 let...A fakt nešlo o pitomý mandarinky nebo banány....