Re: Kili a další
Federiko,
u nás to bylo hlavně rodiči. Vůbec nezpochybńuju, že nás měli rádi, ale holt tohle pro ně nebylo důležité. A vzhledem k dost autoritativní výchově jsme si ani o nic navíc neřekly.
Podle táty bylo všechno drahý a mamka to neřešila už vůbec.
Oni si žili a žijou dost pro sebe, neměli žádné kamarády, stačil jim kontakt s lidmi v práci. Nepamatuju se, že by u nás byl někdy někdo na kafe.
Ale dost se u nás stavovali různí lidi, co potřebovali něco od táty. Byl to vyhlášený machr na různé zemědělské stroje.
Na druhou stranu, když jsem v patnácti začala jezdit na akce Brontosaurů, tak mě vždy pustili a v 17 mě pustili na 14 dní do Řecka na "divokou" dovolenou.
Odpovědět