Re: Kili a další
Moje máma byla polosirotek, maminka ji umřela, když ji bylo 9. Druhá babička bydlela jinde, jezdila k nám jen na draní peří v zimě, a to jsme měli zakázáno tam chodit, abychom to peří nerozfoukaly
Dědové zemřeli, než jsme se narodily.
Takže jsme žádné prarodiče de facto neměly. Rodiče byli hodně zaměstnaní, ani jeden z nich si s námi nehrál. Občas v zimě táta s námi karty, musely jsme si se ségrou holt vystačit sami. Máma u karet obvykle usnula, jak byla udřená.
Když jsem v první třídě zameškala kvůli nemocím půl roku ve škole, tak mě prý doučoval soused, ředitel jedné školy. Sama si to nepamatuju. Pak jsem byla xy měsíců v ozdravovně.
Tátu si pamatuju někde u strojů nebo u zvířat, mamku v kuchyni u sporáku nebo na zahradě u zvířat, sušení sena, zelenina, ovoce atd.
Ale celkově na dětství vzpomínám ráda, asi dělali co mohli, a jak byli sami zvyklí z domova
Měli jsme pořád navařeno, napečeno, zásoby masa a produktů ze zahrady.
Měli jsme v sousedství jedno holčinu, byla věkově blíž k ségře, takže si hrály hlavně spolu. Já jsem si někde četla
Odpovědět