Re: Kili a další

My jsme měli velký vnitroblok, který vznikl propojením mnoha menších dvorků. Některé domy si ty svoje dvorky držely oddělené, ale z těch ostatních vznikla super společná členitá plocha. Měli jsme tam strom - kaštan (ne jírovec), na kterém měl každý "svou" větev, tam jsme posedávali. Na dvorku u našeho domu bylo klepadlo, tam se hrály hry, na celé ploše těch dvorů pak byla schovka, na největším dvoře se hrálo Krvavé koleno, Cukr káva...., Polívka se vaří... různé školky se švihadlem a míčem, i na kole se tam dalo omezeně jezdit, v zimě na bobech. Byla tam jednoduchá prolézačková konstrukce, pískoviště a i jako velcí jsme se vyblbli s různými tunely a dráhami pro míčky nebo auta...

Ale i tak jsem měla doma spoustu hraček, něco po sourozencích, ale hodně mých, hlavně ty stavebnice, Igráčky, minipanenky, vláčky, auta na ovládání, kuličky, hrála jsem si ráda a ještě i na druhém stupni...

Jen domů jsem si nikoho nesměla vodit bez dovolení, takže jen výjimečně k nám někdo mohl a nikdy ne, když naši nebyli doma. Takže abych nebyla sama, tak jít ven byla jediná možnost. Hračky a hraní s nimi jsem neměla s kým sdílet .

Moje děti si mohly kamarády vodit domů a zažily i to lítání venku, po přestěhování z Prahy měly pár kamarádů z ulice, a to pak byly každou chvíli na něčí zahradě. Jen v zimě odmítaly chodit ven, sníh jim vadil.