Re: Pěstounům

No čučely jsme obě, vypadalo to asi tak:
otvírám dveře venku do domu, ne od bytu a tam stojí ona -
Dobrý den, můžu jít dál?
Já stojím s otevřenou pusou a za chvíli -
Ne, to teda nemůžete, nashledanou a zavírám dveře.
Doma jsem pak myslela, že omdlím, žádná omluva, nic, čistá šoková reakce. Druhý den jsem jí volala a vše vysvětlila. Naštěstí byla rozumná a už nás znala delší dobu, tak to přešla. :-) :-)