Re: Osmileté gymnázium - má to cenu?

Rozálie,
psala jsem to tu asi tak stokrát, ale OK, po sto prvé.
Zájmy mého syna škola skutečně nijak "nerozvíjela". Nebylo ani jak. Kromě toho, že si mohl ze školní knihovny půjčit prakticky na neomezenou dobu nějaký knihy, který si do té doby nikdo jinej pravděpodobně nepůjčil. Ale nijak mu nebránila, aby se jim věnoval SÁM. Využívala toho, samozřejmě. V hodinách ho nechávali přednášet různý referáty a "reprezentoval školu" na soutěžích. Nenutili ho, aby "dělal to, co ostatní".
Kamarády se stejnými zájmy ve škole neměl. Ano, mrzelo ho, že si s nimi nemůže povídat o jazyčnatkách, ovšem naštěstí žije ve 21. století a lidi se zájmem o jazyčnatky (nebo cokoli jinýho) najde za pár kliknutí na sociálních sítích. Kamarády se stejnými zájmy víceméně nemá dodnes. Lidi obvykle mají těch zájmů víc a za kamarády si nevybírají svoje klony. Prostě se baví o něčem jiném a něčím jiným než "jazyčnatkami. Nesmyslná teorie o tom, že dítě s vyšším IQ je tak strašně
"jiné", že si nemůže rozumět s nikým jiným než dalšími normandisty je nesmysl. Není to věc IQ. Inteligentní dítě nerovná se úzce specializovaný sociopat.
Na závěr, nikdo ho kvůli "zájmům" nešikanoval, nikdo se mu "neposmíval", že měl v rámci školy přezdívku "šílený biolog" mu bylo dost u prdele, nějakou přezdívku má ve škole kdekdo. A jsem si naprosto jistá, že kdybych pro něj neustále vyžadovala od školy nějaké extrabuřty, upozorňovala na jeho "zvláštnosti", byla by to nejsnazší cesta k tomu, aby neměl kamarády, možná byl i šikanovanej, ale především by byl dost nešťastnej. Takhle měl pohodový dětství, naprosto nic mu "neuteklo" a nebyl ani nijak poškozenej tím, že se to, co ho zajímalo musel "učit" sám a že ty jsem ty extrabuřty poskytovala já. Ona by to totiž stejně žádná škola za mě neudělala.