7.6.2020 7:07:33 Winky
Re: emoční rozhovor s elektronickými přístroji
Je, to jsem ráda, že se to stává i "v lepších rodinách".
Komunikuju s čím se dá. Spíš jako samomluva, ale leckdy bych se ráda dočkala i odpovědi. V práci mám PC co je dost pomalej a některý úkony provádí nestandardně (třeba zčerná obrazovka a pak až naběhne požadovaná akce). S tím se hádám že je blázen, že takhle se to nedělá, "vždyť už jsi to uměl", nebo když nemůžu najít soubor "přece jsem ti to dávala k uložení, tak kde to máš" a na tisk "řekla jsem jednu stránku ale myslela jsem dvě" a tak.
S autem hovořím skoro vždy, většinou se mu omlouvám nebo mu děkuju nebo ho povzbuzuju že ti dáme (je to starší kousek, tykáme si :)).
Někdy hovořím i k sobě stylem "no M, to snad nemyslíš vážně tahle parkovat na prasáka, okamžitě se vrať a znovu a lépe"... Říkám to nahlas a občas se někdo otočí...
Děti nemůžou když předjíždějici řidiče (agresivní a v blbým místě) vybízím "no tak šup šup, ať už jseš tam spechalku, v nemocnici se na tvý orgány čeká" (a pak ho třeba dojedeme na semaforu a říkám "vidíš to Emile jak sis pomoh"
Odpovědět