Re: emoční rozhovor s elektronickými přístroji

Jak nemám nevigaci, tak dodnes jezdím po Evropě po šipkách. Já totiž většinou nemám ani nějakou použitelnou mapu. Buď chybí stránka nebo má nemožné měřítko. Teda párkrát jsem si v nějaké předtuše stáhla do mobilu třeba kus Francie (vytáhlo nás to ze zácpy století směrem na Normandii) nebo Rakouska.

V několika velkoměstech jsem řídila nebo navigovala podle názvů stanic metra (naštěstí se často jmenují stejně jako čtvrti), podle paměti. Ovšem husarským kouskem bylo dostat se z centra Mnichova na správnou dálnici víceméně podle slunce
Nejdřív po šipkách, ale pak byla ulice uzavřená a řádili v ní hasiči. Vjeli jsme do vilové čtvrti a byl konec. Tak jsem si řekla, že vlastně máme jet na západ, tak co. Naštěstí to vyšlo.