Re: Psychohygiena v dobe pandemie

Necítím se být v katastrofickém filmu. Cítím se být pořád ve stejném světě, jen s poněkud změněnými a dále se měnícími okolnostmi. Nedokážu předvídat, jakým směrem se budou dál měnit, ale v rámci svých možností a sil se snažím ty změny kolem sebe směrovat co nejlíp.

Snažím se hlavně udržovat svoje blízké vztahy a síť vzájemné pomoci. Abych tu byla pro svoje blízké, když to potřebují. A naopak, když je mi občas nic moc, poprosím o pomoc nejbližší přátele a ti mě zatím vždy podrželi... což mi dokáže strašně pomoct a pak už dobrý.

Když mi nad energii a tvůrčí schopnosti, které potřebuju pro sebe a své nejbližší, zbude, snažím se je věnovat něčemu obecně dobrému, různého druhu.

To, co mi asi jediné víc vadí, je absence samoty. Takže se snažím zajistit si doma nějaký způsob, jak být sama, což jediné jde zatím ztuha (mladší dítě mám pořád ještě malé), ale nějak to pomalu jít začíná. Když mám možnost dobít si svoje síly samotou, tak celkem nemám větší problém zvládat běžný provoz za momentálních okolností.

Zprávy nesleduju, rádio ani televizi jsem nesledovala nikdy a teď s tím neplánuju začínat. Hlídám si občas jen nějaké solidnější odborné články.

Jak jen to jde, jsem venku, přinejmenším na zahradě, když to jde, tak i pořádně venku, ať už v polích kolem naší vsi, nebo někde popojedem do lesa.